Hlavní stránka Multimédia Elektronika Počítače, ku přímé spotřebě určené
Počítače, ku přímé spotřebě určené
autor: Michal Rybka , publikováno 22.11.2008
Seznam kapitol
1. Kde jen ty mašinky jsou...
2. Peníze vždy až na prvním místě
Počítače, ku přímé spotřebě určené

Nemůžu se zbavit dojmu, že moderní počítače mají spíše spotřební kvalitu. To není urážka, pouze pozorování. Přestože se nám někteří autoři scifi pokouší vsugerovat myšlenku, že takový počítač jest odolnější organismu biologického (kupříkladu ve Stroji času), v praxi mašinka bude fungovat tak pět, deset let - pokud se k ní chováte opravdu slušně.


Skutečně - nyní máme konec roku 2008, pamatujete si, co jste si plánovali postavit za novinku na Vánoce 1998? Stavět počítač tak, aby přežil tuto dobu, je nepochybně zbytečné. Není divu, že dnes tak frčí netbooky, které sice nemají odolnost titankompozitových IBM, ale stojí pár švestek, takže až vám na trávě volně položený Asus EEE rozjezdí potomek na tříkolce, nepropadnete vražedné hysterii, ale celkem bez problémů si pořídíte jiný. A když takový netbook nepřežije třetí rok přenášení v kabele? C'est la vie. Počítače, ku přímé spotřebě určenéStejně přišel čas na upgrade.
Přesto najdeme tahouny, takové ocelové dědky, kteří tvrdošíjně odmítají přestat fungovat, i když už jejich činnost k valnému užitku není. Ve své kolekci mám několik mašin ve výjimečně skvělé kondici, které už značně "přesluhují". Jde například o luxusní, pokročilým Basicem vyzbrojený stroj Hewlett-Packard HP-85 z roku 1980. Přestože tomuto komputerodědkovi táhne na třicátý rok, je stále funkční - jenom mechanické části jsou opotřebované, tiskárna táhne papír nerovnoměrně a magnetopásková mechanika na streamerové kazety má vlivem jakýchsi agresivních chemikálií rozpadlé gumové kolečko pohonu. Tento kus totiž nebyl uložen někde v regále, ale byl v jakési metalurgické laboratoři zapojen k trhacímu stroji a téměř dvacet let vyhodnocoval pevnost vzorků drátů. Aplikace, zobrazující průběh procesu trhání (tedy měření délky protažení vzorku v závislosti na vyvíjeném tahu trhací stolice až do okamžiku přetržení), mu při neustálém vykreslování os a mřížky už natrvalo vypálila do stínítka čáry, ale nevadí, mašina se rozeběhne, lze ji programovat, pracuje, klávesy reagují, rozšiřující moduly lze vsunout a zase vysunout.

Počítače z technického pravěku

Mám i starší kusy, které rovněž fungují, ale i mnohem mladší počítače, které to už vzdaly. Je zajímavé sledovat, že opravdu některé značky byly "historicky méně kvalitní" a jiné zase "historicky kvalitnější" - a podle toho pozorujeme více či méně mrtvoláků jistého druhu. Je vidět, že někteří výrobci to hráli na kvalitu a jiní zase na stažení ceny, aby učinili své produkty snesitelnější pro kapsu zákazníka, byť to znamená, že pojdou dříve. Nikdo nemá rád, když se plošně produkty vychvalují a nebo zatracují, ale u těchto kusů z osmdesátých let už to snad nevadí - a proto si mohu dovolit jistý luxus srovnání. Počítače, ku přímé spotřebě určenéV něm nám docela vyniká Atari, u nichž byly zvláště stroje řady 800XL střední edice (barevná kombinace hnědo-bílá) velmi kvalitní. Narazil jsem asi na dva kousky, u nichž přestalo fungovat zobrazování kvůli vadné video RAM a nebo měly odrovnaný mechanický vypínač, ale jinak jsou skvěle zachovalé, mechanicky dobré a povětšinou funkční. Zato takové Commodory mají mnoho problémů - některé jsou tuhé úplně, jiné mají nekvalitní zdroje (a ty je možná zabíjejí). Různé vady, slabý videosignál, systém kolabující po několika minutách chodu - běžné věci. I příslušenství je méně kvalitní, legendární je třeba hlavička disketových mechanik, která má v krajní pozici tendenci vyskakovat. Zvláštní mix představovaly Sinclairy - mnoho z nich obvykle elektricky funguje, ale mechanicky jsou odrovnané. Zničené membrány v klávesnicích, nefunkční mechaniky Microdrive, servané popisy kláves... Zajímavé je, že poté, co jejich výrobu převzal Amstrad, šla kvalita razantně nahoru - funkční a dobré Spectrum 128 je vzácnost, zatímco takový amstradí Sinclair +2 obvykle funguje dobře. Obecně, většina Amstradů byla postavena robustně a fungují dodnes bez problémů. Jen se často vyžižlala atypická gumička v jejich atypických 3" disketových mechanikách, toť vše.

Potřebujeme opravdu kvalitu?

Je asi obskurní žádat co nejkvalitnější hardware - ostatně, kdo dnes ocení, že 25 let starý počítač stále funguje? To má význam u technologických celků a nebo u kosmických sond, které sviští už pár desítek let prostorem. Tam upgrade či opravu neprovedete a spolehlivost a odolnost je tam zásadní. A asi ještě u pár dalších aplikací - když letíte letadlem, oceníte, že jeho počítač pracuje spolehlivě a nerozhodne se zajímavým způsobem odejít do věčných kompjůtrolovišť zrovna ve chvíli, kdy je kolem vás jenom oceán. Takovou míru spolehlivosti asi nemá smysl žádat u běžných strojů, které stojí v kanceláři a vlastně nejsou ani nijak valně zatížené.
Počítače, ku přímé spotřebě určenéPřesto musím říci, že mě fascinuje jistá fortelnost a solidnost některých starších konstrukcí. Mám několik tiskáren ze 70. let, stále funkčních (člověk by řekl - solidní kovářská práce!), ale největší dojem na mě asi udělaly elektromechanické kopírky Xerox, které stávaly před mnoha lety ve studentském copy shopu. Byly to takové ocelové, hranaté masivní bedny, hlučné a rozměrné - a kopie z nich nebyly nijak ohromující, zato s nimi studenti mohli pracovat sami a kopie z nich byly levnější, než z moderních strojů. Protože byly levné, používal jsem je často - a všiml si, že zatímco tenhle nový kopírovací stroj měl odstávku jednou a jindy zase jiný, tyhle dva Xeroxy fungovaly stále. Hodil jsem tedy řeč s opravářem, který cosi páčil z nového copystroje a ptal jsem se na spolehlivost. "Tyhle Xeroxy se nepokazí," povídá, "vždyť v tom v podstatě nic není. Jenom samý železo a sklo, to se neochodí." Dobrý muž si ani nepamatoval, zda je někdy někdo mazal, on prý tedy rozhodně ne. A je to starý typ, sem to přesunuli, protože to používali přes patnáct let a chtějí menší, hezčí a novější kopírky. Tyhle ošklivé žluté kopírky ale fungovaly pořád - nižší kvalita kopie až tak nevadila a studenti holt museli uvažovat nad každou kačkou, takže jely stále. Jejich spolehlivost byla prostě ohromující.
Pokaždé, když jsem byl nucen reklamovat nějakou počítačovou komponentu, vzpomněl jsem si na ty neúmorné žluté ďábly. Kdo ví, kde jim je konec, už před mnoha lety vypadaly jako vhodný kus do muzea - a je možné, že se přece jenom nakonec okoukaly a byly odsunuty na šrotiště ve prospěch novějších kopírek, které umí obou stranné kopie, sešívání, automatické podávání a takové ty frajeřiny. Ty Xeroxy uměly udělat jenom jednostrannou kopii A4, jeden čudlík Copy, zvýšení a snížení dávky toneru takovým heblem a to bylo všechno. Na moderní tiskárnoxeroxoskenery s inteligencí technicky nadané sekretářky rozhodně neměly. Ale ta spolehlivost...



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
314 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 142.6Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.