Historie Amigy: Zrození Commodore Amiga 1000 | Kapitola 5
Seznam kapitol
Vyprávěli jsme si, jak mezi firmami Commodore a Atari vzniklo velké nepřátelství. Jejich vůdci se svorně nenáviděli a chtěli jeden druhého zničit. V minulých stoletích by se vyzvali na souboj a došlo by na kordy či pistole. Dvacáté století bylo v tomto přeci jen civilizovanější, takže pohana měla být smyta nikoliv krví, ale vývojem počítače.
V srpnu 1985 vyšla v časopise Byte velká recenze na Amigu, počítač se dokonce objevil na obálce. Přečíst si tento text po tolika létech je velice zajímavé, neboť můžeme zpětně rozpoznat, jak první multimediální počítač chápali tehdejší odborníci. Recenze detailně popisuje systém, redaktoři jsou nadšení z rychlých reakcí systému a z grafických i zvukových schopností počítače. Ovšem to, co nás fascinuje dnes – multitasking – ten je zmíněn jen lehce, zatímco dnes se zpětně obdivujeme, jak na tak málo výkonném stroji bylo možné něco takového realizovat a jak byl v tomto ohledu systém dobře navržen. Překvapivá je i chvála knihovny text-to-speech, což je něco, co by asi žádný bývalý amigista ani nezmiňoval. Ano, je fakt, že Amiga měla zabudovanou knihovnu, pomocí které jste mohli nechat počítač vyslovit anglický text, dokonce byla v systému utilitka Say. Vyřčená moudra byla jen těžko srozumitelná, celkově šlo o naprostý nesmysl, který byl k ničemu. Dávní redaktoři se ale domnívají, že tohle je budoucnost, že brzy budeme počítače ovládat hlasem. Na jejich slova sice částečně došlo (kolik lidí dnes reálně používá hlasové ovládání?), ovšem mnohem později, než čekali, no a Amiga v této průkopnické technologii nehrála žádnou roli.
Ani v časopise Byte ovšem odborníci nedokázali vyřešit zapeklitý problém, který trápil i marketingové oddělení firmy Commodore. K čemu se vlastně počítač hodí? Pojem „multimediální“ byl tehdy zcela neznámý, Amiga jednoduše předběhla dobu. Výsledkem byla naprosto mizerná reklamní kampaň, kde zmíněná otázka vůbec nepadla a silné stránky počítače nebyly zdůrazněny. Do obchodů se první várka 35 tisíc Amig dostala v září 1985. Zároveň se objevila první killer app – Deluxe Paint. Jeho ikonický obraz Tutanchamonovy zlaté rakve se stal tou nejlepší reklamou, daleko významnější než vše, co kdy dokázal marketing Commodore. Kromě Deluxe Paintu se naštěstí velmi brzy objevily i první hry a další software, dokonce i Microsoft prohlásil, že novou platformu bude podporovat, ovšem jediný software, který pro Amigu v této době udělal, byl (mizerný) Amiga Basic. I na známý Flight Simulator si Amiga musela dost dlouho počkat a kancelářských aplikací Wordu či Excelu se nedočkala nikdy.
Amiga byla na světě. Zatím ještě nebyla označována číslovkou, protože žádný další typ neexistoval, až později bylo nutné toto rozlišovat. Nyní to byla prostě Amiga, tak je ostatně nazvaná i v oné recenzi v Bytu. Byla na světě, ale byla drahá, výrazně dražší, než konkurenční Atari ST. Kromě toho nebyl splněný slib, daný při uvedení Amigy Irvingem Gouldem – že bude zajištěná kompatibilita s IBM PC. Irving Gould si tohle bral velmi osobně a k velké nelibosti vývojářů, kteří to považovali za zbytné, je s tím neustále otravoval. Bylo třeba ještě hodně práce, aby se z drahého a poněkud nešikovného počítače stala legenda.
