Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Pomíjivý svět IT aneb o marnosti existence ajťácké
Pomíjivý svět IT aneb o marnosti existence ajťácké
autor: Michal Rybka , publikováno 8.2.2020
Pomíjivý svět IT aneb o marnosti existence ajťácké

Práce v IT je dobře placená – ale jak je to se sebenaplněním? Spousta manažerů rychle vyhoří, protože nevidí ve své práci žádný smysl, netvoří hodnoty a snaží se jen o dosahování cílů. Ale jsou na tom počítačové technologie lépe? Naplňuje ajťáky jejich práce? A jak je to s osudem věcí, které vytvoří?


Představuji si, jaké to muselo být místě těch vývojářů. IT firmy vypadají, že jsou progresivní a bohaté, ale řada z nich je závislá na rychlé inovaci a masivních investicích, takže přes velké obraty nejsou příliš profitabilní. Stačí jedna chyba – a jsou hluboko pod vodou, jak ukázal příklad Sinclairu. A vy, vývojář či technik, jste najednou na dlažbě – a to může vypadat docela dramaticky, jak ukázal například pád Atari.

Vše, co jste dělali, je zmařeno. Někdy celé roky pracujete na novém řešení, například na generacích nových procesorových architektur, které se prostě nerealizují, protože se celá produkce zařízne. Může jít o zcela racionální rozhodnutí, které vy, jakožto technik nevidíte – ale ve větší strategii dává smysl. Přesto je to hora zmařené práce, ze které nemusí být vůbec nic. A tak si můžete sednout na židli a přemýšlet o tom, že kdybyste byli doma a jen pobírali plat, mělo by to nakonec stejný efekt.

Ale i když se dílo podaří, má dočasnou životnost. Když si Billie Eilish vymyslí s bráchou písničku, má za rok tři čtvrtě miliardy shlédnutí, dostane tři ceny Grammy a je zvěčněná jak v hudebních dějinách, tak i na Wikipedii.

Když strávíte deset let práce na Itaniu, můžete sledovat jeho neúspěch, postupné odumírání, nahrazení, demontáž a recyklaci. Ti, co pro tento nešťastný procesor psali, nebudou vašimi fanoušky – už jenom proto, že i kompilátor pro tohle ruchadlo bylo peklo. Vše je pryč, nikdo o vás neví a jste jen špatným příkladem v dějinách, pokud se o vás vůbec někdo zajímá. Jasně, vydělali jste si, ale tímhle úspěchem se asi chlubit nebudete. Vsadím se, že nejeden z jeho vývojářů někdy pomyslel na to, že se měl dát radši k filmu.

Popravdě – ani historici nebudou vaši přátelé. Už několikrát jsem narazil na lidi, kteří vyvíjeli neúspěšnou platformu – a když jsem ji okomentoval jako katastrofu, tak mi vysvětlovali, jak a proč jsem idiot. Chápu to, lidé mají tendenci chránit svoje ego – a zvlášť ti, kteří sami sebe vidí jako výjimečné, což je v IT nemalá část vývojářů. Rozumím tomu, že je obtížné podívat se na svoji práci a zjistit, že byla zbytečná, že ty tisíce hodin doslova promrhali. Ale historie je nemilosrdná: Pokud se váš stroj neprodává, nemá nástupce, operační systém nikdo nepoužívá a vše skončí v zapomnění – tak bohužel, je to selhání. Je těžké si přiznat, že bylo lepší jít sázet les anebo opravit hřiště u školy, ale je to prostě tak.

Hardwéráři jsou na tom ještě relativně dobře. I když se jim jejich dílo nepovede, je stále sběratelskou kuriozitou a má svoji hodnotu. Třeba jen pro někoho a jenom malou, ale něco zůstane. Co ale zůstane po softwaru? Rozjet starý software je problém. S novými technologiemi, jako je always on ochrana u her anebo mobilní distribučními platformy, kde jedno rozhodnutí vydavatele může nenávratně vymazat doslova tisíce aplikací, které prostě zmizí v propasti času, to je ještě mnohem horší. Po vašem snažení nezbude doslova ani zblo, možná tak nějaké video. To je vše.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
129 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 57.3Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.