Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava První počítačové obchody v historii mikropočítačů
První počítačové obchody v historii mikropočítačů
autor: Pavel Tronner , publikováno 1.8.2018
První počítačové obchody v historii mikropočítačů

Vymyslet moderní počítač, to je sice dřina a vyžaduje to spoustu nadání, ale zdaleka to nestačí. Inženýři si zkrátka musí připustit, že i ti další – tedy obchodníci, manažeři, designéři či reklamní odborníci – jsou holt třeba, i když mnohdy technice vůbec nerozumí. Bez nich se dá jen těžko dostat do povědomí širší veřejnosti a uspět.


Setkání s Apple

Po prvních dobrých zkušenostech s doposud neznámými firmami IMSAI a SWTPC si Stan Veit už mohl dovolit jistý luxus riskování. Obchody se hýbaly, finance na účtu pomalu rostly, a i když nedosahovaly bůhvíjaké výše, představovaly jistotu a bezpečnostní pojistku. Mohl si dovolit zkoušet štěstí, a to i s jakousi zcela neznámou firmičkou s naprosto pitomým názvem. No řekněte, kdo z branže pojmenuje firmu „Jablečné počítače“? Tehdy frčely nejvíce tajuplně působící zkratky. Nelze se divit Forrestu Gumpovi, že tu jablečnou firmu považoval za zemědělský podnik.

Jednoho dne v obchodě zazvonil telefon. Ten na druhém konci se představil jako nějaký Steve Jobs a oznámil mu, že Byte shop si koupil půl stovky jeho skvělých nových počítačů Apple I, a tak jestli by o tuto nejskvělejší věc pod sluncem neměli zájem i v New Yorku. Nesmíme se divit pochopitelnému přehánění, ostatně, z pozdější doby Steva Jobse a jeho vychloubání každý zná.

Veit se rozhodl ten slibovaný fantastický počítač vyzkoušet. Čekal hodně a dostal… no, trošku jej to zprvu zarazil. Dostal malou krabičku, v níž byla zabalena základní deska počítače. Na jedné straně šlo o zklamání, protože toto nebyl počítač, pouze jeho základní deska. V této době už se objevily firmy, které počítače dodávaly zabudované do více méně praktických krabic, ne jako kit „urob si sám“.

První počítačové obchody v historii mikropočítačů

Deska Apple I, CC BY-SA 3.0, Link

Ovšem na druhé straně… deska byla malinká (z tehdejšího pohledu) a jednoduchá. A kdyby jen to. Po zprovoznění všichni užasli. V té malé krabičce se skrývalo více než ve velkých bednách, kterých měli plné vitríny. Přímo „od přírody“ měl počítač zabudovaný videoterminál, tedy možnost připojení na televizi, i malou ROM zaručující základní funkčnost počítače a klávesnice. To například takový Altair 8800 nenabízel, firmware počítače se základními funkcemi jste při každém spuštění museli znovu a znovu zadávat.

Stan Veit udělal pro Apple I i první reklamu. Zúčastnil se přednášky o počítačích organizovanou výrobci mamutích mainframů, no a zdejším zástupcům těch největších korporací ukázal, že počítač nemusí vyžadovat prázdný sál či alespoň nějaké ty velké skříně, ale že se vejde do přenosného kufříku. Výkon takového počítače přitom nijak nezaostával za tehdejší obvyklou technologií, jen v oblasti periférií a paměťové kapacitě se s mainframy měřit nemohl.

Těžko říct, co si ti odborníci a manažeři mysleli, když jim Veit sděloval úžasné novinky – že v budoucnosti bude možné připojit počítač k obyčejné televizi, nahrávat data z magnetofonu a vozit jej s sebou obyčejným autem, nikoliv s pomocí náklaďáků.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
69 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 34.5Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.