Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Co je to cyberwarfare aneb když se válčí od počítače
Co je to cyberwarfare aneb když se válčí od počítače
autor: Michal Rybka , publikováno 10.2.2017
Co je to cyberwarfare aneb  když se válčí od počítače

Kybernetické válce nebyla dlouho přikládána velká pozornost, přestože se objevovala i ve hrách, jako je Command & Conquer: Generals (2003). Od roku 2013 se ale přesunula na vrchol žebříčku globálních hrozeb a po aféře Snowden a zvláště po podezřeních na ovlivňování amerických prezidentských voleb se z ní stala přímo démonická věc.


Problém je v tom, že nám do kyberválky vstoupili i angažovaní amatéři, jako je například ISIS. Vstoupili do ní jinak, ale má to rozsáhlé důsledky. Za prvé, vedou propagandu, ve které troubí do světa potřebu vyhlazovat nevěřící, točenou „s profesionálním pojetím kamery a střihu“. Za druhé, šíří do světa návody, jak vést prakticky asymetrický boj. Za třetí, jejich propaganda ovlivňuje další propagandu – například „umírněná islamistická propaganda“ je přejímána západními médii jako pravda, protože je v linii jejich propagandy.

Jenom opravdu totalitní země mají ten luxus, že samy mohou pojmenovat svoji propagandu jako propagandu. Demokratické země pochopitelně také vedou propagandistický boj, ale už ho nemohou vést otevřeně jako propagandu, ale jde o „pravdu“ či „objektivní informace“, i když se časem ukazuje, že jde o lži a konstrukty, jako byly „důkazy o Saddámových chemických zbraních“ z roku 2003, které se staly příčnou druhé války v Zálivu, nebo dříve „svědectví kuvajtské zdravotní sestry Nayirah al-Sabah“, které posunulo USA k první válce v Zálivu. Z dojemné zdravotní sestry, popisující ukrutnosti iráckých okupantů se později vyklubala dcera kuvajtského velvyslance v USA.

Ale tak to jde dál a dál, můžeme zmínit incident v Tonkinském zálivu (1964), který zatáhl USA do války ve Vietnamu a existují i racionální podezření, vedoucí k tomu, že se USA nechaly úmyslně vtáhnout do války s Japonskem (1941) tak, aby samy nebyly agresorem.

Jenomže v době, kdy internetem volně tečou informace, je těžké něco utajit. Všechny strany zjišťují, že jejich propaganda je méně efektivní, když lidé jako Manning nebo Snowden vynášejí informace – anebo když uniknou záběry proruských separatistů, kteří s hrůzou zjišťují, že místo vojenského letadla sestřelili dopravní let MH17. Pak se jenom špatně později lže a kamufluje.

Za normální situace existují postupy, jak podobné události maskovat a ignorovat, jako například když nedávno naše média ignorovala levicové bojůvky, které znemožnily pravicovému provokatérovi Milo Yiannopulovi přednášet na univerzitě v Berkeley. Anebo by prošly lži, kterých se dopustila například CNN, která okomentovala celou událost tak, že „univerzita zrušila přednášku kvůli protestům“ – to i Al-Jazeera popsala situaci lépe tak, že „univerzita byla nucena přednášku zrušit kvůli protestům“. V okamžiku, kdy antifa-style levice podpaluje areál a mlátí lidi, není moc na výběr, jakkoliv vedení univerzity podporuje svobodu slova. A to má velmi rozsáhlé důsledky, protože se progresivní levice ukázala jako nástupce hodný jednotek SA, které také násilím bránily „teplým Židům“ přednášet a bránit jim ve svobodě slova.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
100 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 45.2Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.