Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Legenda Commodore: Počítače pro masy, ne jen pro bohaté
Legenda Commodore: Počítače pro masy, ne jen pro bohaté
autor: Pavel Tronner , publikováno 14.8.2015
Legenda Commodore: Počítače pro masy, ne jen pro bohaté

Computers for the masses, not for classes. Až do mikropočítačové revoluce nikdo neuvažoval o možnosti, že by počítače sloužily obyčejným lidem. Že by každý mohl něco takového mít doma. Revoluce v mikropočítačích toto chápání změnila – a první, kdo přišel se snahou dát je do rukou obyčejným lidem, byla firma Commodore.


Commodore

Štěstím pro Peddla bylo, že firmu MOS Technology tehdy zakoupila mnohem větší a na poli spotřební elektroniky zkušenější firma Commodore. MOS Technology měla dlouhodobě finanční problémy, jelikož vývoj integrovaných obvodů byl nesmírně drahou záležitostí a vložené peníze se vracely až po dlouhé době. I Intel a Motorola měly co dělat, aby vývoj dokázaly zaplatit. Mikroprocesory byly vyráběny velmi primitivně, stály hodně peněz a používaly se značně omezeně. MOS Technology patřila k nejmenším z firem, vyrábějícím integrované obvody, takže na rozdíl od své konkurence se potácela nad propastí. Jack Tramiel, šéf Commodore, dokázal takové situace využít. „Obchod je válka,“ bylo jeho heslo a firmu dokázal zakoupit v podstatě za pakatel.

Legenda Commodore: Počítače pro masy, ne jen pro bohaté

"Jack Tramiel" by Alex Handy. Licensed under CC BY-SA 2.0 via Wikimedia Commons.

Paradoxní na celém obchodu byl fakt, že samotný Commodore na tom nebyl dobře, šlo o předluženou firmu potácející se na pokraji bankrotu. Jenže Jack Tramiel, to byl opravu velice tvrdý byznysmen. Fakt, že někomu dluží peníze, jej moc neznervózňoval. Vlastně mu to bylo jedno. Problém přece měli primárně věřitelé, ne on sám. Faktury platil zásadně po splatnosti a využíval všech možných a nemožných triků, často na hraně zákona, takže navzdory prakticky neustálým finančním problémů dokázal s firmou proplouvat vodami velkého byznysu a konkurovat mnohem větším rybám v nich se pohybujícím.

„Zničil mě, zničil mou rodinu, udělal hodně hrozných věcí, ale dal mi šanci něco vytvořit, což by mi asi nikdo jiný nedal. Jsem si toho vědom a velmi mu za to děkuji.“ Toto o Tramielovi řekl Peddle mnohem později. Leč v této době se jejich spolupráce vyvíjela k naprosté spokojenosti obou. Peddle toužil postavit levný počítač pro masy a Tramiel mu tu šanci dal.

Když Tramiel koupil MOS Technology, nebylo to proto, aby mu tam inženýři stavěli počítače. Jeho zásadou byla vertikální integrace, kdy se snažil vlastnit všechny dodavatele klíčových produktů pro svůj hlavní podnikatelský záměr – výrobu a prodej kalkulaček. MOS Technology vyráběla čipy pro kalkulačky, proto ji Tramiel koupil. V té době vůbec netušil, že tímto krokem se Commodore jednou stane velkou a významnou počítačovou firmou.

Chuck Peddle po odmítnutí managementu už firmu MOS opouštěl. Sbalil si své věci do lepenkové krabice, potřásl rukama kolegům, zlíbal přítomná děvčata... no a na odchodu se u recepce setkal s finančním ředitelem Commodore Dickem Stanfordem. Ten se jej zeptal, kdo je, což mu Chuck vysvětlil. Autor mikroprocesoru 6502 a počítače KIM-1? Při Stanfordovi stáli všichni svatí, protože mu to v té chvilce zapálilo. Takového člověka nechat odejít?

„Takže vy jste vynalezl počítač? My ve firmě máme hodně počítačů...“, řekl Stanford trošku nechápavě.

„Kolik máte času na vysvětlení?“ zeptal se Peddle.

„Kolik chcete.“

Peddle si vzal svou krabici a vyzval Stanforda, aby jej následoval do laboratoře. A tam mu o všem pověděl. Že nastává nová doba malých počítačů, které bude možné mít doma na stole, pracovat s nimi, či se s nimi pouze bavit, že budou cenově dostupné a lidem významně ulehčí spoustu činností. Že technologie už jsou zcela dostupné a jsou levné. Zbývá jediné – takový mikropočítač postavit. Protože zatím jsou všechny moc komplikované a normální lidé si je nekoupí.

Stanford pochopil, že tohle je nejlepší inženýr celé firmy a Tramiel by se měl dozvědět, že taková hlava chce odejít. Naštěstí, Tramiel byl zrovna v budově, takže jej urychleně sehnal, aby si s Peddlem mohli popovídat. Peddle zopakoval své představy a Jack Tramiel, člověk, který počítačům vůbec nerozuměl, nikdy na nich nepracoval a neměl k nim žádný blízký vztah, tak právě on osvědčil mnohem předvídavějšího ducha, než manažeři IBM či jiných velkých korporací.

„To vypadá dobře,“ zakončil rozhovor. „Tak co, dohodneme se, že to postavíte?“

Chuck Peddle zavolal manželce, aby odřekla stěhováky. A tak to všechno začalo.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
158 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 76.6Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.