Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Úvaha: Jak jsme zapomněli na domácí počítač
Úvaha: Jak jsme zapomněli na domácí počítač
autor: Michal Rybka , publikováno 18.4.2014
Úvaha: Jak jsme zapomněli na domácí počítač

Posledních dvacet let se vedou debaty o PC, o PC a konzolích, o světě po PC a podobně. Zdá se, že už všichni zapomněli na kategorii strojů označovaných jako HC, home computer, bez kterých by se PC možná nikdy nestalo běžnou součástí domácnosti. Jak vznikly, jak se vyvíjely a kam a proč zmizely? Nečeká nás jejich návrat?


U šestnáctibitových strojů už nebylo zcela jasné, zda jsou opravdu „domácí“. Tak například Amiga měla dvě řady: modely 1000, 2000, 3000 a 4000 byly drahé a prosadily se v profesionální sféře, levné modely Amiga 500 a 1200 byly naopak celkem jasně „domácí“. Výrobcům se zdálo, že „domácí“ znamená hlavně „nerozšiřitelné“, protože omezená rozšiřitelnost sníží výrobní náklady.

 

V tom okamžiku už bylo jasné, že „domácí počítač“ trpí totální krizí identity. Někteří výrobci byli stále přesvědčeni o tom, že existuje prostor pro „začátečnický počítač“ - a tak vznikala další super Spectra, jako Sam Coupé. Stále panovala představa o tom, že začátečník nepotřebuje vysoký výkon a osm bitů mu stačí, ale v praxi se ukazovalo, že rozdíl v ceně mezi osmibitem a šestnáctibitem je malý, zatímco výkonový rozdíl je obří. Pro stále menší skupinu specializovaných výkonných osmibitů vznikalo pořád méně her a jejich tvůrci naráželi na zásadní omezení jejich architektury.

 

Krizí trpěl i opačný přístup: Uzavřené levné šestnáctibity se jednoduše nedaly rozšířit a s tím, jak přicházely stále lepší hry, také narážely na limity své architektury. V druhé polovině 80. let vznikala „domácí PC“, jakýsi kompromis mezi PC a HC, vlastně velmi špatně rozšiřitelná pécéčka. Jakou měl tento koncept výhodu? Žádnou, nemohli jste vyměnit procesor, grafiku, nedalo se to doplnit harddiskem.

Úplně stejný problém měly i „domácí“ Amigy a Atari ST: Amigu 1200 a Atari Falcon bylo možné rozšířit o harddisk, ale jen o notebookový, tedy dražší a pomalejší než běžné harddisky 3,5". Jejich schopnosti byly doslova podvázané grafickými a zvukovými čipy, které sdílely jenom část operační paměti, nebylo je možné civilizovaně upgradovat a jejich limity nešlo nijak obejít.

 

Amiga 1200 byla rozšiřitelná o akcelerační karty, slot pro ně byl ale tak malý, že se po osazení výkonnějším akcelerátorem nedal zavřít, dokonce bylo nutné zvýšit nožičky, aby se procesor nepokoušel propéci stolem skrznaskrz.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
100 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 43.6Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.