Od kalkulačky po ultrabook - dvojitá evoluce notebooků | Kapitola 6
Seznam kapitol
Když jsem se bavil s laiky, pronesli myšlenku, že evoluce notebooků byla jednoduchá. „Na začátku to bylo tlusté a kulaté, potom tlusté a placaté a dneska jsou to ultrabooky.“ To je velmi naivní pohled, který ignoruje nejzávažnější rozpor, který v evoluci notebooků najdeme: Není to jedna linie vývoje. Je dvojitá.
Hewlett Packard také experimentoval s řadou strojů, které se nacházely mezi kapesním počítačem a notebookem, tedy subnotebooky. Najdeme mezi nimi například Omnibook 425, který má ještě nepodsvícenou obrazovku, ale už je to „písíčko“ jak s Windows 3.1, tak i myší. Ta je řešená naprosto unikátně, jde o polohovací pákové zařízení, které se dokuje do počítače. Zmáčknete tlačítko – vysune se maličká dvoutlačítková „myška na tyčce“. Chcete počítač zabalit – zase myš zacvaknete. Dalším inovativním prvkem bylo využití paměťových karet PCMCIA pro uložení systému a Office: Hele, máme tu dvacet let starý „ultrabook s SSD diskem“! Paměťové karty PCMCIA byly ale pekelně drahé, proto byl populárnější vyšší model Omnibook 600, který měl PCMCIA harddisk Typ III (dvojnásobná tloušťka) o vyšší kapacitě (až 300 MB) a také s barevnou podsvícenou obrazovkou.
HP Omnibook 600 - první notebook s SSD! Zdroj hpmuseum.net
„Packardi“ byli obecně doslova posedlí možnostmi miniaturizace a PCMCIA karet, jako jedni z mála se zabývali skutečně „outside of the box“ koncepty jako je PCMCIA myš. Tu buď složíte a zasunete do PCMCIA slotu k nabití, nebo vytáhnete, vyklopíte nožku a používáte přes Bluetooth. Extra praktické to není: Myška je velká jako kreditka, je hranatá a pro nabíjení je třeba, aby notebook byl zapnutý. Přesto se s ní pracovat dá a její skladnost je úžasná!
Devadesátá léta představovala zlatý věk notebooků, které se tvarově ustálily tak, jak je známe dnes. Jedním z klasických strojů je IBM PS/2 L40SX, který už představuje to, co bychom nazvali „klasický laptop“: Má procesor 80386, barevnou obrazovku ve víku, které kryje celou horní část těla stroje (v charakteristické „propadlině“, která chrání stroj před vniknutím cizích těles), přitom se dá provozovat na klíně díky rozumné váze (3,5 kg) a to po celé tři hodiny. Na rok 1991 překvapivě vyvážená kombinace, stroji chybí v podstatě jenom „něco, co by hýbalo myší“. IBM to nicméně vyřešila originálně: Sice jste si museli připojit externí zařízení, ale byl to „otočný myšotrackball“, který mohl fungovat jak v poloze na bříšku, tak na zádech. (Zbytek historky si pamětníci jistě vybavují: Pak přišel zabudovaný trackball, potom trackpoint a touchpad. A tam jsme v podstatě už na úrovni dneška, jenom je touchpad dotykovější a dnes navíc můžeme šmatlat i po obrazovce.) Autor opět nastavil video na YouTube bez možnosti pro vložení do stránek - najdete ho zde http://www.youtube.com/watch?v=4iEjwhprs7k
IBM PS/2 L40SX - zdroj bilgisayarmuzesi.com
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
