Od kalkulačky po ultrabook - dvojitá evoluce notebooků | Kapitola 3
Seznam kapitol
Když jsem se bavil s laiky, pronesli myšlenku, že evoluce notebooků byla jednoduchá. „Na začátku to bylo tlusté a kulaté, potom tlusté a placaté a dneska jsou to ultrabooky.“ To je velmi naivní pohled, který ignoruje nejzávažnější rozpor, který v evoluci notebooků najdeme: Není to jedna linie vývoje. Je dvojitá.
Zkrátka a dobře, výkonné „přenosné pracovní stanice“ neustále koketovaly s tím, že jsou to přece jenom pracovní stanice. Proces zmenšování a proměna stolního počítače do laptopu zkrátka nebyla jednosměrná – a ani dnes tomu není jinak. Moderní iMacy a další all-in-one počítače jsou stavěné z notebookových součástek, takže je klidně můžeme považovat za takové trochu divné laptopy bez baterky a s obří obrazovkou.
Jednou ze zajímavých motivací starých přenosných strojů bylo využívání nikoliv notebookových, ale naopak ryze stolních součástek. V 80. letech bylo běžné, že se přenosné počítače montovaly do takové cihly či kufříku, který neměl žádnou baterii. V podstatě šlo o desktop, kde bylo možné obrazovku a klávesnici zaklopit a stroj tak přenášet. Výborně je to vidět například na IBM PS/2 P70 386 z roku 1989: Téměř 10 kg těžký stroj má vyklopitelnou a oddělitelnou klávesnici plné velikosti, výklopný plazmový displej (úžasný, oranžový, s výborným kontrastem!) a pod hromadou krytek jsou schované přístupy k rozšiřujícím slotům. Počítač obsahuje dva sloty standardu MCA (Micro Channel Architecture), z nichž jeden je osazen síťovou kartou a druhý SCSI řadičem harddisku. V případě potřeby ale můžete karty vyměnit za jiné a stroj tak upgradovat. Podívejte se na video - jeho autor bohužel vypnul funkci pro embed do stránek: http://www.youtube.com/watch?v=T5EzASjesm0
IBM PS/2 P70 386 - zdroj PC-Museum.com
Klávesnice přitom slouží jako víko, kterým se systém uzavírá. Tento koncept byl v 80. letech obvyklý, najdete ho už u Osborne 1, ale i u prvního přenosného barevného počítače, Commodore SX64. V té době bylo prostě módní vypadat jako kýbl, případně přenosná lednička (a nebo osciloskop, chcete-li). Během doby se myšlenka „klávesnice jako víka“ vyvíjela, asi nejzajímavější je u Amstradů PPC 512 a 640, kde je celý stroj podlouhlý a klávesnice, která ho zakrývá, rozhodně není nijak šizená. Potom se ještě objevují kufříkové mutace (jako je zmíněná P70) a nakonec došlo k velkému myšlenkovému skoku a někoho napadlo, že lepší, než zakrývat klávesnicí obrazovku, by mohlo být naopak zakrytí klávesnice obrazovkou.
Commodore SX64 - první barevný přenosný počítač. Zdroj oldcomputers.com
Nicméně ani v tomto případě nešlo všechno jednoduše. Na přelomu 80. a 90. let bylo obvyklé, že laptopy měly poměrně malé obrazovky, takže sice zakrývaly klávesnici, ale jenom ji. Obrazovky byly širokoúhlé a tvořily jen polovinu víka stroje, jako je možné vidět u laptopu Bondwell B310 Superslim. Toto uspořádání bylo docela šikovné, pod klávesnicí byla jen základní deska, zatímco vzadu, ve vyvýšeném hrbu, mohly být uložené dvě disketové mechaniky. „Období velkých zadků“ dovolovalo nacpat do laptopů jak rozměrné mechaniky, tak i docela masivní akumulátorové bloky, se kterými už i výkonné stroje nějakou chvíli mohly jet na baterie. Trochu se na to hřešilo a tak kupříkladu i Atari Stacy byla postavena z normálních desktopových součástek. Je to stroj tak velký, že to zkrátka prošlo.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
