Zachytávání a zpracování videa pro začátečníky | Kapitola 8

Pod pojmem Mastering se většinou rozumí příprava videa pro publikování nebo výrobu, tedy uložení na vhodné médium. Způsobů, jak toho docílit, je spousta a v podstatě pouze formát MPEG má definovanou přesnou podobu. Začněme tedy tímto formátem.

MPEG-1 se ukládá na CD a výsledku se pak říká VideoCD. Má pevně danou strukturu na CD a k jeho vytvoření se použije jeden z vypalovacích programů, které podporují VideoCD (např. Nero Burning ROM, CDRWIN, Video CD Creator apod.). Tyto potřebují v podstatě jediné - soubor formátu MPEG-1 určité maximální velikosti (aby se vešel na CD ...) a určitého formátu, ne každý program povolí vypálení nestandardního souboru. Tento formát se ale už v podstatě nepoužívá kvůli nedostatečné kvalitě. Z Číny se do světa rozšířil formát SuperVCD, který je podobný DVD, jako médium ale používá obyčejné "cédéčko". Formát videa je MPEG-2 480x576 pro PAL nebo 480x480 pro NTSC a umožňuje použít i titulky a menu, jak ho známe z DVD. K vypálení můžeme použít např. Nero nebo I-Author. Dalším formátem je MiniDVD, který byl v podstatě zaveden domácími uživateli v době, kdy DVD vypalovačky nebyly cenově dostupné. Jeho název je poněkud zavádějící, protože jde o CD, jehož struktura je ale stejná jako na DVD a lze ho vytvořit v jakémkoliv programu pro mastering DVD. Je nutné samozřejmě brát v úvahu maximální velikost CD. Nevýhodou všech těchto formátů je, že se na jedno CD prostě celý film v rozumné kvalitě nevejde. Nejlepším řešením je samozřejmě DVD, které umožňuje uložit na jeden DVD disk až dvě hodiny videa v plné kvalitě.

Pro uložení filmu na jedno CD (pokud ho nechceme rozdělit na dvě) je zřejmě nejvýhodnější formát AVI nebo WMV, které dosahují daleko větší komprese díky MPEG-4. Není nijak specifikováno, jak se mají uložit na CD. Kdysi se o určitý formát pokusil autor přehrávače MicroDVD (a stejně se říká CD diskům se strukturou pro tento přehrávač). Na normálním datovém CD disku se ukládá kromě filmu i titulky v textové podobě (Sub nebo Srt), další zvukové stopy jako samostatné soubory a ini soubor, který obsahuje informace o jazyku titulků a zvuku. Obecně lze AVI nebo WMV vypálit jako datové CD s libovolnou adresářovou strukturou, protože lze přehrát pouze na PC. Vhodné je také vypálit na CD použité kodeky videa a zvuku, popřípadě i přehrávač. V poslední době je už pravidlem, že DVD přehrávače podporují i přehrávání AVI souborů s kompresí DivX a XviD. Stačí jim obyčejný CD nebo DVD disk s datovou strukturou, na kterém je požadovaný soubor. Jelikož ale není nijak standardizováno, jak má vypadat video, přehrávání na různých přehrávačích není stejné a některé ani nejdou přehrát na všech přehrávačích (jde hlavně o video, komprimované rozšířenými metodami GMC, B-frames, Q-pel). Problémy jsou také s titulky, které jsou textové, ale existuje velké množství formátů a ne všechny dokáží přehrávače přehrát. Výhodnější je tedy dnes vytvářet disky DVD.

i Zdroj: PCTuning.cz

Aplikace pro tvorbu DVD Video disků (Sony DVD Architect)

Pro vytváření DVD-Video disků existují speciální programy, které uživateli usnadňují tvorbu menu a struktury disku. Dnes je takových programů spousta a liší se jak v přívětivosti směrem k uživateli, tak v možnostech. Ne všechny totiž dokáží využít všech možností, které specifikace DVD umožňuje. To je:

• hlavní menu na disku (root menu)
• několik titulů na disku
• více zvukových stop a titulků
• kapitoly (chapters) - záložky, po kterých je možné přeskakovat v titulu
• menu pro každý titul zvlášť (title menu)
• podmenu pro výběr kapitol (submenu)
• podmenu pro výběr zvukových stop a titulků
• příkazy pro různé události (stisknutí kláves dálkového ovladače, dohrání titulu apod.)

Tvorba probíhá tak, že do projektu vložíme požadované video. To by už mělo být ve formátu, určeném pro DVD a odpovídající specifikaci (MPEG-2, viz výše). Pokud bude mimo specifikaci, tak nám program nepovolí disk vytvořit, protože by nemusel být přehratelný na všech přehrávačích, nebo nabídne rekompresi. Výhodné je mít už video připravené, protože v těchto programech většinou nelze nastavit rozšířené parametry kodeku, a tvorba disku se tak zrychluje. Nezapomeneme ani na import dalších zvukových stop a titulků, kterým přiřadíme kód jazyku. Poté vytvoříme požadovaná menu, vytvoříme v nich odkazy na vložená videa (tituly) a můžeme také vytvořit podmenu. Zbytek už udělá program za nás - vytvoří strukturu disku na pevný disk a požadujeme-li to, tak i vypálí na DVD. Struktura disku obsahuje dva adresáře AUDIO_TS a VIDEO_TS. Prvně jmenovaný je určen pro DVD-Audio a v našem případě zůstane prázdný. V adresáři VIDEO_TS se vytvoří soubor VIDEO_TS.IFO, který obsahuje základní informace o disku - formát, region (ve kterém světovém regionu je možné disk přehrávat, Evropa je region 2), který titul popř. menu se má po vložení disku spustit a další informace. Dále obsahuje pro každý titul další soubory VTS_xx_y.VOB, kde xx je číslo titulu a y je pořadové číslo souboru (soubor může mít maximální velikost 1GB, takže se rozděluje do více segmentovaných souborů). Ke každému titulu je ještě soubor VTS_xx_y.IFO, který obsahuje informaci o formátu titulu, kapitolách, příkazech atd. (kompletní informace podá program IfoEdit). Ke každému IFO souboru je ještě jeho záložní kopie s koncovkou BUP (backup). Většinu z Vás ale asi struktura disku nebude zajímat, to jen tak pro doplnění.