Zachytávání a zpracování videa pro začátečníky | Kapitola 6
Seznam kapitol
Tento článek je určen především pro začátečníky, kteří ještě nikdy nezachytávali video do počítače. Pokusím se popsat obecný postup, popsat problematiku a doporučit některé programy, ale nebudu se zaobírat jejich používáním, protože to je účelem jiných článků. Kromě toho každý si po spoustě pokusů najde ten svůj "zaručený" postup a každému vyhovuje něco jiného. Také pro různá zachytávací zařízení se hodí jiné programy. Takže se pojďme pustit do práce.
AVI (Audio/Video Interleaved) je pouze tzv. kontejner, určuje tedy pouze, jak je video a zvuk v jednom souboru uloženo. Dělá se to prokládáním po určitých časových okamžicích, odtud i název Interleaved. Nevýhodou tohoto formátu je to, že si ukládá na konec souboru tabulku s rozložením videa a zvuku v souboru, tzv. index. Proto je nutné ke spuštění mít k dispozici celý soubor. Tuto nevýhodu eliminují jiné typy kontejnerů, např. Windows Media od firmy Microsoft (s koncovkou .wmv resp. .wma, jsou téměř identické formátu Advanced Streaming Format s koncovkou .asf, který ale doplňuje velikosti snímků vždy na stejnou úroveň (většinou nulami) a tato data navíc jsou zbytečná, takže zvětšují velikost souboru) nebo jiné jako Matroska (.mkv)nebo Ogg Media (.ogm). Tyto formáty jsou určeny pro přehrávání z internetu bez nutnosti nejprve celý soubor stáhnout. Video i zvuk mohou mít téměř jakékoliv parametry. Nastavíme velikost obrazu, počet snímků za vteřinu a kodek.
Nastavení parametrů videa v AVI souboru (Sony Vegas)
Další parametry jsou součástí kodeku, takže klepneme na tlačítko Configure a otevře se nám další okno s nastavením kodeku. Ukážeme si příklad na kodeku XviD 1.0. V prvním okně je pouze základní nastavení, které ale většinou postačuje. Je zde nastavení datového toku (Bitrate), který udává kvalitu a potom mód enkódování (Encoding mode), který nastavuje rozdělení bitrate v čase a počet průchodů. Kodek může komprimovat některé části videa lépe a jiné hůře, jde především o rychlé scény, u kterých se těžko analyzuje pohyb objektů v obraze (motion vectors), a o scény s hodně detaily, obraz, kde je hodně jednolitých ploch se komprimují lépe (např. animace a kreslené filmy). Pokud použijeme pouze jeden průchod (1 Pass), tak se bitrate rozděluje pouze podle předchozích hodnot bez znalosti náročnosti scén za právě zpracovávaným snímkem. To může být nevýhodné, proto se používají pro zvýšení kvality dva průchody (2 Pass), prvním průchodem se analyzuje náročnost scén na bitrate a ve druhém se provádí teprve komprese. Protože programy většinou nepočítají s tím, že se komprese bude provádět nadvakrát, tak musíme zvolit nejprve manuálně první průchod (v XviD označeno jako 2 Pass - 1st pass), kodek v této části neprodukuje žádné video, ale ukládá si informace o videu do zvláštního souboru. Poté dáme vyrenderovat video ještě jednou a vybereme druhý průchod (2 Pass - 2nd pass), kodek si přečte informace z vytvořeného souboru a podle něj rozdělí bitrate. Důležité je v projektu nic mezi prvním a druhým průchodem neměnit, jinak nemusí být komprese ideální. V některých případech je ale možné vypustit u prvního průchodu některé filtry pro jeho urychlení. Pro automatizaci dvou (a více) průchodů existují i některé programy (např. VirtualDub, Dr.DivX a další).
Nastavení parametrů kodeku XviD
Více se nebudeme nastavení kodeku věnovat, to není náplní tohoto článku, vězte ale, že nastavit kodek nemusí být úplně jednoduché bez hlubších znalostí principu kodeku.
Rozšířené nastavení kodeku XviD
Ve WMV lze použít více kodeků podobně jako v AVI. Mezi nejpoužívanější patří MPEG-4 kodeky (ve verzích V1, V2 a V3) a novější WMV7 (Windows Media Video 7), WMV8 nebo nejnovější WMV9, které jsou vylepšením MPEG-4 a dosahují i vyšší kvality a jsou hlavními konkurenty pro ostatní podobné kodeky jako DivX, XviD, VP6, 3ivX apod. Nastavení je podobné jako u MPEG-4 v AVI, většinou nelze nastavit rozšířené parametry, ale pouze:
- Keyframe every XX seconds - určuje jak často se budou vkládat I-snímky, tedy snímky, které nepotřebují pro dekompresi předcházející snímky. Čím delší interval zadáte, tím delší dobu bude trvat přetáčení, takže spíše nastavujte menší než větší, velikost souboru se tím příliš nezvětší
- Compression control - určuje, jestli se bude brát větší zřetel na kvalitu obrazu nebo na plynulost scén. Nízký bitrate totiž nemusí stačit na oboje a jednomu se musí dát přednost. Při nastavení 100 bude největší kvalita obrazu, rychlé scény ale mohou být trhanější. Při 0 to bude obráceně, scény budou plynulé, ale s horším obrazem.
- Data rate - neboli bitrate
Ještě pár poznámek k MPEG-4 kodekům. Jsou totiž velice náchylné na šum v obraze. Ten totiž zvyšuje potřeby na bitrate a u horšího zdroje může být výsledné video mnohem horší než s kvalitním zdrojem. Nebraňte se tedy použití filtrů pro odstranění šumu před kompresí, můžete tím dosáhnout znatelného zlepšení. Nemá také cenu zvyšovat bitrate nad určitou hodnotu, protože to vždy nepřinese kýžený výsledek, protože mají vždy určitá omezení, u rozlišení 384x288 je to kolem 1000 a u 640x480 přibližně 2000kbitů/s.
Nastavení parametrů zvuku v AVI souboru (Sony Vegas)
Zastavme se ještě krátce u zvuku. U něj nelze většinou nastavit příliš parametrů. Lze vybrat opět kodek a nastavit bitrate (někdy také variabilní VBR, ale například podle specifikace AVI to není dovoleno, i když se s tímto můžete setkat, ale při přehrávání může docházet k problémům se zvukem, např. desynchronizace apod.). Mezi nejznámější kodeky patří MPEG Layer-3 (MP3), Windows Media Audio (WMA), Ogg Vorbis.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
