Úvaha: Dva týdny s „Metrem“ – dostaňte mě z labyrintu! | Kapitola 2
Seznam kapitol
Windows 8 provází smíšené recenze, kritiku schytalo hlavně „moderní rozhraní“ známé jako Metro. Recenzenti nicméně zmiňovali, že i když na desktopu stojí za houby, pro tablety bude dobré. Problém je v tom, že to většinou vůbec nezkoušeli a prostě PŘEDPOKLÁDALI, že bude dobré. Dlaždice – co by se na tom taky dalo zkazit? No... Hodně.
V plném rozsahu ale demaskuje iluzi, ve které žijí ti, kteří čekají „na ty pravé a jediné skutečné tablety“, totiž na Surface Pro, které jsou binárně kompatibilní s normálními aplikacemi pro Windows. Vaio Duo T11 je velmi podobný koncept, dokonce i jeho obrazovka svým rozlišením 1920×1080 bodů odpovídá specifikacím Surface Pro, sedí i velikost paměti, grafika a osazený SSD disk. Jediným zásadním rozdílem je to, že váha Surface Pro by měla být „tabletová“, nějakých 750 gramů, zatímco Vaio Duo T11 je o něco větší a skoro dvakrát těžší. Má ale zase o jeden palec větší obrazovku, což z hlediska použitelnosti Windows 8 nebude tak dobrá zpráva. Ovládání klasických aplikací v desktopu je i na Vaiu s jeho větší obrazovkou problém – a u Surface Pro to bude jenom horší.
Samotný koncept Vaio Duo T11 je zajímavý a mě přijde vážně líbivý. Konvertibil může fungovat v zavřeném stavu jako tablet, kdy ho ovládáte dotykovou obrazovkou, případně perem. Na čelním panelu je jedno tlačítko Windows, na spodku mašinky pak značně dobře maskovaná tlačítka hlasitosti, zámku obrazovky a aktivace asistenčních utilit. V tomhle stavu používáte stroj jako normální tablet, na rozdíl o těch klasických je ale zhruba dvakrát těžší (1,3 kg) a jeho výdrž je přibližně poloviční (asi 4 hodiny), což je v praxi docela problém. Je to hodně velká váha do tlapek a příliš krátká výdrž. Pokud ji budete chtít prodloužit, bude si muset pořídit přídavnou baterku, která přidá dalších 300 gramů hmotnosti. A to už je na tablet držený jednou rukou fakt strašně moc.
Sám o sobě je konvertibil štíhlý, jeho spodní část je široká přesně jako VGA port a Ethernetový konektor je dokonce rozevírací (což je moc pěkné, chytré, ale znamená to, že když připojujete Ethernet a nemáte nacvaknutou baterii, musíte vyklopit nožičky). Stroj je velmi dobře vybavený porty, jsou tu dva USB 3.0, HDMI i čtečka na SDXC a HG Duo karty. Ve výbavě dostanete i dotykové pero, které ale nelze zadokovat, počítač pro ně nemá žádný slot. Klávesnice je široká, na tabletové poměry luxusní, podsvícená a doplněná zvláštním optickým trackpointem. IPS obrazovka je nádherná, působí velmi luxusně. „Slider“ koncept ale vede k tomu, že obrazovka není nikdy chráněná klávesnicí, vždycky je na vnější straně stroje, takže budete potřebovat alespoň nějakou ochrannou tašku. Ta originální od Sony má mít kapsu i na to zatrolené pero, které jinak musíte nosit po kapsách.
Dalším problémem je absence 3G/4G modemu, což řada lidí šmahem zamítne proto, že si mohou na svém telefonu sadou několika úkonů aktivovat vlastní wifi. Já počítač zkoušel s USB 3G modemem od Vodafone, což byl zážitek podobně pomalý – lenost aplikace je taková, jako by nám měla vrátit upomínku na dialup blahé paměti. Vím, člověk se rozmazlí na mašinkách, které se přepínají mezi wifi a 3G sítí zcela plynule a transparentně a nějak se mu nechce zpět. USB 3G modem ale není řešení už jenom proto, že doslova trčí z těla tabletu, což je extrémně nepraktické. Absence 3G modemu ve specifikacích Surface Pro je podle mě obří nedostatek, protože jediná smysluplná alternativa je teethering přes mobil.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
