Regulace versus inovace: Když se srazí technické koncepty a bezpečnost | Kapitola 5
Seznam kapitol
V tomto týdnu nastaly dvě zdánlivě nesouvisející události: EU oznámila, že chce uživatelsky vyměnitelné baterie ve všech zařízeních, což vyvolalo okamžitou kontroverzi. A také došlo ke katastrofě ponorného zařízení Titan, které podle všeho pro změnu neprošlo vůbec žádnou certifikací.
Cílem certifikace není to, že se vám někdo snaží zabránit v tom, co děláte, ale že nezávislí experti zkoumají, zda dodržujete alespoň základní pravidla a předpisy. Bez certifikace nevíte, jestli je bezpečné zapojit nabíječku do sítě, zda zařízení neuvolňuje toxické látky anebo zda nezahoří. Nějaká elementární bezpečnost prostě musí být.
Jaké jsou tedy moje závěry?
Závěr první, ten, který se týká bateriových pravidel EU, je takový, že i když rozumím tomu, co se pokoušejí prosadit, vůbec by mi nevadilo, kdyby se výměny dělaly pouze servisně. Stačilo by, aby výrobce zaručil servis po přiměřenou dobu, což je u mobilů zhruba deset let. Pět let, které navrhují, je prostě málo. Osobně pochybuji o tom, že se jim podaří prosadit konstrukční změny celosvětově – je možné, že výsledkem bude to, že začnou vznikat speciální modely pro Evropu a výsledkem bude chudší nabídka, o vyšších cenách ani nemluvě.
Závěr druhý, týkající se experimentálních ponorkářů, je takový, že nemám nic proti tomu, když výzkumník riskuje svůj vlastní život v necertifikovaném zařízení. Pokud se ale rozhodne vozit lidi za úplatu, tedy začne provozovat komerční službu, pak už je na místě, aby musel splnit nějaké certifikační procesy, které dokážou alespoň to, že je jeho zařízení rozumně bezpečné.
Pravidla by neměla vynálezce a vývojáře příliš svazovat, ale nějaká pravidla, která se týkají elementární bezpečnosti produktů a chrání zákazníky, prostě existovat musí.
