Test: 7 statečných, aneb chladiče pro Pentia 4 | Kapitola 2
Seznam kapitol
Podmínkou bezproblémového chodu každého moderního počítače je efektivní chlazení. V počítačovém světě platí úměra, že čím více je váš procesor ochlazován, tím se prodlužuje jeho životnost a zlepšuje přetaktovatelnost - lepším chlazením prostě nic nezkazíte. Pokud je chladič účinný, můžete se například bavit tím, že zkusíte co Váš procesor "dá" (a dnešní Pentia 4 dosáhnou již i na hranici 3GHz)... nebo si můžete užívat tichého chodu vašeho PC při standardním taktování. A který chladič se k čemu hodí? - na to odpoví náš dnešní test, který srovnává 7 chladičů pro Pentia4.
Prvním testovaných chladičem je kousek od společnosti Titan. Jedná se o klasický chladič s hliníkovým tělesem.
Co se týče rozměrů, tak těleso měří 69 x 83 mm, jeho výška je pak 36 mm. Tloušťka základny je 6 mm. Plocha na odvod tepla je tvořena dvaceti sedmi žebry o tloušťce 1 mm, jejíchž šířka je v celé výšce konstantní. Povrch styčné části s rozptylovačem tepla procesoru (IHS - Integrated Heat Spreader) je velmi rovný, není třeba žádných dalších úprav.
Na vlastní hliníkové těleso se umísťuje aktivní část - držák chladiče a vrtule. Jako větrák slouží firemní TFD-7015M12C s deklarovaným průtokem 28 kubických stop za minutu (CFM). Jeho rozměry jsou 70x70x15mm a příkon 2,2W. Vrtule je tvořena jedenácti menšími listy s poměrně velkým sklonem, naměřené otáčky byly kolem 3800 za minutu.
Za zmínku určitě stojí upínací mechanismus. Titan se chlubí slovy "Patent Pending", což řekl bych přesně odpovídá - ano, opravdu, tento systém je patentní. Znáte-li BOXovaný chladič Intelu, sami víte, jak s ním pracovat. Chladič vložíte do doku, zacvaknete vrchní rám, otočíte pákami a je tam. Tady nic takového nečekejte. Chladič totiž netvoří celek, ale dělí se na samostatný pasiv (radiátor) a na nástavbu (vršek s vrtulí). Horní část pruží proti spodní díky dvěma umělohmotným ploškám, které jsou zevnitř podepřené pružinami. K doku na desce se vše připevňuje přes čtyři odklopné zarážky horní části.
V praxi tedy nasazování vypadá tak, že nejprve umístíte na procesor pasiv, na který pak dáte nástavbu a tlačíte silou směrem dolů, dokud zarážky nezaklapnou do doku. Při tom pružiny vyvolávají tlak na pasivní část.
plošky s pružinami a zarážky "větrákové nástavby"
V průběhu montáže tohoto chladiče je třeba základní desku kvalitně podložit - pak vše již jde jako na na drátkách. Síla potřebná k zacvaknutí je přiměřená - problémem je nutnost přesně se trefit upínacími háčky nástavby do otvorů v doku - když se vršek pohne do strany (při tlaku ne nic neobvyklého) musíte opět korigovat správnou polohu.
Na druhou stranu je třeba říci, že vyvolávaný tlak po upevnění je dostatečný, ani ne moc malý, ani ne takový, aby desku ohýbal.
Z křivky růstu teploty při spuštění BurnK7 si můžete všimnout, že maximem tohoto chladiče je 58 stupňů Celsia. Této teploty přitom bylo dosaženo za zhruba čtyři minuty. Pokles od vypnutí BurnK7 byl mnohem rychlejší.
Maximum: 58 °C
Minimum: 37 °C
Z hlediska hlučnosti je tento chladič průměrný. I v zavřené skříni ho určitě uslyšíte, dá se to však přežít.
Hlučnost: 3/5 (zvuk v MP3)
Hmotnost: 250g
Web: www.titan-cd.com
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
