Model 01: když modding překonává profesionální výrobu | Kapitola 5
Seznam kapitol
Je vůbec možné, aby se modding svojí precizností vyrovnal nebo dokonce i překonal sériovou výrobu předních výrobců skříní? Model 01 je jedním z projektů, u kterých člověk žasne nejen nad dokonalostí skříně postavené od základu, ale i nad tím, do jakých detailů ji autor vypracoval. Co říkáte, chtěli byste něco takového mít doma?
Řezání není ale jedinou fází výroby. Podobně důležité a možná i ještě mnohem napínavější je ohýbání plechu do výsledných tvarů jednotlivých dílů. Pokud používáte ruční ohýbačku, tak to není žádná legrace, chce to zkušenosti s konkrétním materiálem, abyste dokázali dobře odhadnout nebo ideálně odměřit místo ohybu. Opět můžete nasadit sofistikovaný software, který ve vašich modelech vypočítá rozměry materiálu před ohybem a i místa ohybu, tak aby bylo dosaženo perfektního výsledku.
Tentokrát se plechy neohýbaly na CNC lisu, ale DNC stroji (v určitém smyslu předchůdce CNC – pouze bez počítače). Narozdíl od klempířské ohýbačky, kde se plech ohýbá v pravém slova smyslu, tak na ohraňovacím lisu jsou použity formy, do kterých se plech vmáčkne a dosáhne se tak přesného ohybu. Není to ale jen tak – plech se totiž může začít trhat při příliš ostrých ohybech, čehož si byl vědom i autor a tak ještě ve fázi modelování navštívil dílnu a provedl několik testů, jak moc ostře je možné 3mm hliníkový plech ohnout.
Samotný proces ohýbání není složitý, jen člověk musí být obezřetný, protože takový lis by ruku rozdrtil jako nic (z toho důvodu jsou zde zabudované některé ochranné prvky, například nutnost držet ovládací panel oběma rukama aby bylo možné lis spustit).
Výsledné ohyby jsou perfektní, úhly jsou přesné. Drobnou nevýhodou je zanechání stop na materiálu od forem, kterými byl plech tvářen. Vzhledem k další fázi výroby to ale vůbec nevadí.
Nařezané a naohýbané plechy vyloženě lákají k sestavení do výsledné podoby. K tomu je ale potřeba několik dalších kroků. Kromě zmíněných zahloubení pro šroubky a řezání závitů jsou na skříni i místa, kde se závity udělat nedají (ať už je to kvůli malé tloušťce materiálu, nebo nepřístupnosti v daném místě). Tento problém má poměrně přímočaré řešení – speciální nýty s vnitřním závitem. Jedná se o poměrně snadnou techniku umístění závitů do tenkého materiálu. Stačí pouze vyvrtat otvor, a použít k tomu určené trhací kleště s vhodným nýtkem.
Andreas musel také vyrobit ručně několik drobných, nicméně nepostradatelných detailů. Jde například o panty předních dvířek a také o magnetické příchytky pro pohodlné zavírání. Panel pro vývod konektorů základní desky a karet byl vyroben z tenkého hliníkového plechu a ohyby nebylo možné provést na ohraňovacím lisu, tak autor sáhnul po klasické klempířské ohýbačce.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
