Když všichni tvůrci kradou od všech: problém s opisováním | Kapitola 4

Nevím, jak často se vám stává, že musíte vysvětlovat i věci, které by měly být běžně známé, ale speciálně na internetu se to děje každou chvíli. Tak kupříkladu chronickou věcí, kterou nechápe celá řada lidí, je fakt, že existuje rozdíl mezi slovy „dobít“ a „dobýt“ – a když někde použijete obrat „cílem těch lidí je to místo dobýt“, tak vás nařknou hned z toho, že jste debilové, protože podle nich se všechno zásadně dobíjí s měkkým i.

Co máte dělat? Uvádět citaci, že „Sloveso dobýt má význam ‚získat něco s vynaložením určitého úsilí, nebo i násilí a nátlaku‘: Dobýt vítězství, dobýt pohledávku, dobýt hrad. Odtud je odvozeno i podstatné jméno dobyvatel. Úsilí musíme vynaložit i při vykopávání a vyzvedávání předmětů ze země, proto píšeme dobýt/dobývat uhlí, dobýt pařez,“ in: Ústav pro jazyk český, Akademie věd České republiky: Internetová jazyková příručka, https://prirucka.ujc.cas.cz/, jak uvádějí pravidla pro internetové citace?

Tohle není tak přehnaný příklad, jak by se mohlo zdát. Mnohokrát se mi stalo, že když jsem se s někým pohádal a žádal jsem ho o jeho zdroje, tak poté, co mi je nalinkoval, se ukázalo, že si dotyčný vlastně ani nepřečetl text, kterým se obhajuje. Ve videu od Hbomberguye se mnohokrát opakuje téma, že plagiátor do svého díla přenesl nesmysly prostě proto, že si jenom vykousl kus textu z originálu, nepochopil ho a nepochopil ani jeho konec – a například nepochopil to, že to, co považuje za jméno, je ve skutečnosti příjmení. 

Tohle je opravdu velký problém. Další problém je v tom, že je obtížné vyhodnocovat věrohodnost toho, co citujete. Slavný a dramatický Stanfordský vězeňský experiment, který v roce 1971 udělal profesor Philip Zimbardo, je stále citován v Encyclopedia Britannica, stále ho najdete v mnoha učebnicích psychologie a v mnoha videích na internetu. Přitom už od roku 2018 se ví, že Zimbardo zkonstruoval svůj experiment účelově, s cílem kritizovat vězeňský systém a vybíral si účastníky tak, aby mu to ve finále vyšlo, aby dokázal, že když dá někomu moc a z druhého udělá otroky, nutně to povede k násilí – a když celý „výzkum“ předčasně ukončil, „protože se situace začala vymykat“, ukončil ho tiskovou konferencí, že je třeba „reforma vězeňství“. 

Při pokusech rekonstruovat jeho dramatický experiment se ukázalo, že v 85 % případech se žádné dramatické konflikty, které popisoval Zimbardo, prostě neobjevily: „Vězni“ a „stráže“ fungovaly lidsky normálně. Ve skutečnosti je podstatně pravděpodobnější, že si Zimbardo vybral do role „strážných“ specificky ty lidi, kteří mu chtěli vyhovět – a on nejenže experiment zásadně zkreslil, ale místo toho, aby ilustroval „zlo v nás“, pouze zopakoval Milgramův experiment o roli poslušnosti vůči autoritě, v tomto případě vůči své vlastní autoritě a tomu, co chtěl dokázat.