Když všichni tvůrci kradou od všech: problém s opisováním | Kapitola 3

Případů, kdy si jeden tvůrce založil živnost na opisování jiných tvůrců, je mnoho. V některých případech jde o čisté krádeže obsahu, jako když si celá řada lidí založila vlastní verze kanálu, kde sdílela populární videa tvůrce Khabane Lame – to je ten italský černoch senegalského původu, který se skeptickým výrazem ukazuje, jak se dá triviálně vyřešit něco, co složitě dělají jiní. Tento populární komik byl masově vykrádán, jeho kanál byl doslova klonován – a vzhledem k jeho popularitě i kopírující kanály rychle získávaly sledovanost, a tedy mu stahovaly značné množství views a připravovaly ho o hodně peněz. Tohle je klasické pirátství za účelem obohacení se – a proto došlo k terminování těchto kanálů. Tady asi není co diskutovat, ale podle mě je přece jenom zjevné, o jak odlišný případ jde na rozdíl od zmíněného Internet Historiana, který bezpochyby vytvořil originální dílo založené na cizím necitovaném originálním díle.

Plagiáty jsou běžné i v akademii, neboli v akademické výuce a výzkumu. Opisování je běžné už při studiu, dnes se sice hodně mluví o generativní umělé inteligenci, která je schopná psát odborné práce, ale za prvé bych na to úplně nesázel a za druhé psaní bakalářek anebo diplomek na zakázku byla naprosto běžná věc už za mých studií. Někdy to má ten charakter, že vypomůžete kámošovi / kámošce, ale celkem běžně se dalo zaplatit si za práci, kterou za ty bohatší a šťastnější napsal talentovaný, ale chudý student – a to ke spokojenosti obou stran, protože ten bohatý prošel a mohl přitom vesele pařit – a ten talentovaný chudý si vydělal nějaké prachy, které potřeboval.

Tenhle typ podvádění je starý jako lidstvo samo, je vlastně i centrálním bodem anonymní české pohádky Princ Mazlík (1874), kdy si vezírův syn naprosto navykne na to, že jeho přítel / sluha Mustafa za něj píše všechny úkoly, až se na něm stane plně závislým a to je příčinou jeho pádu. Pokud obě strany podvádějí na základě dohody, velmi pravděpodobně na to nikdo nepřijde, protože nejde přímo o plagiát, byť je to stále podvod. 

Jiná věc je, pokud propadnete kouzlu klávesové kombinace <Ctlr><C> <Ctlr><V> a naprosto toho nadužíváte. To, že „odcitujete“ velkou část práce korektním způsobem, neznamená nic, protože u akademické práce se předpokládá, že budete něco vyvozovat sami a citovat budete buď cizí argumenty anebo cizí fakta. 

V akademii se podvádí také, mnoha způsoby, často tím, že aby si vědci zlepšili citační index, nechají se zapsat jako spoluautoři u prací, se kterými nemají nic společného. Také z toho benefitují všichni, protože článek, u kterého jsou napsaná slavná jména, má větší šanci projít oponenturou – a ti, kteří se k němu nechají připsat, mají ve svém citačním indexu body za účast na projektu zdarma – tedy alespoň do chvíle, než se provalí třeba to, že celý výzkum byl kompletně vylhaný – a oni jsou najednou za idioty, protože se nechali podepsat pod článek, na kterém nejenže nepracovali, ale ani ho neoponovali a dost možná ani vůbec nečetli. 

Citace samotné jsou ale ošemetná věc, u které je do značné míry subjektivní, kdy něco už citovat a kdy ještě ne. Pokud uvádíte přímo část textu, na který se odkazujete, měli byste to citovat, jenomže je určitá mez, kterou lze považovat za obecnou znalost, kterou už necitujete. A ta je, bohužel, velice subjektivní.