Úvaha: Proč musíme chránit svobodu slova na internetu? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Virvál, který nastal kolem filmu Nevinnost muslimů, má rysy klasické „orchestrované vlny hněvu“: Neznámý režisér natočí úmyslně kontroverzní dílo, aby si ho vůbec někdo pustil. Za hlubokého nezájmu je posláno do terénu. Bdělý muslimský aktivista si ho všimne, nahlásí to „vejš“, následují „spontánní protestní akce“ a jdou se rabovat ambasády.
Snaha o zavedení a udržení cenzury, totální kontroly nad informačními kanály a změna neinformovaných a sotva gramotných peónů na úderné kladivo, je ostatně pro totalitní země charakteristická. Kvalitní orchestrované vlny hněvu slouží k tomu, aby se zainteresované skupiny pokusily přelít svoji cenzuru a svoje zásady do zemí, na které zatím nedosáhnou. Znám to: I já se musil účastnit protestních pochodů proti NATO, aniž by mi bylo jasné, jak by orchestrovaná demonstrace v komunistické a tedy nepřátelské zemi měla pohnout myslí generálů NATO. Fungovalo to trochu složitějším způsobem: My, pokrokoví lidé socialistického bloku, jsme byli povinně nahnáni na manifestaci, kde se volalo po míru, což viděli v televizi pokrokoví lidé zemí NATO, ti dělali svoje manifestace (pravděpodobně už méně orchestrované) a tím vznikal tlak na místní politiky. Fungovalo to docela dobře.
Nyní orchestrované davy útočí na zahraniční zastupitelstva, přičemž hlavním cílem je uvalení cenzury na Západě. Je to důležitý první krok, jak dhimmi (nevěřící) přesvědčit, aby se poklonili islamistickým hodnotám a začali je prosazovat v západních zákonech. První krok vypadá celkem neškodně: Jde o to zařídit, aby se „neurážely“ islámské hodnoty. Neurážet někoho je přeci jednoduché, ne?
Ne, není. První krok „neurážení“ je v tom, že má být trestné urážet Mohameda. Dalším krokem bude neurážet Korán, což se v praxi zneužívá už celé roky: Imám někde rozhlásí, že ten a ten zneuctil Korán, načež se zvedne dav a jde se plundrovat. Jak to v praxi dopadá, se můžete podívat v Pákistánu, kde je zneuctění Koránu trestným činem: Pokaždé, když nadšení oveček ochabuje, imám je povzbudí tím, že řekne, že ten a ten znesvětil Korán. Nemusí to být vůbec pravda, stačí jenom obvinění. A to, že stačí obvinění, už začíná vykreslovat skutečný ofenzivní charakter těchto nařízení.
Jak se můžete přesvědčit třeba v Británii, „neurážení“ pokračuje dalšími kroky, jako je třeba zákaz jídel z vepřového ve školních jídelnách (aby nedošlo k trestuhodnému omylu) a nedoporučování pití na veřejnosti či nošení provokativních oděvů. Vypadá to bizarně, ale „spontánní výbuch hněvu“ nebo nějaké to hromadné znásilnění napomáhá v plíživém prosazování islamistických hodnot, pěkně jedné po druhé. Klasická salámová metoda. Začne to tím, že západní média nasadí autocenzuru a začnou potlačovat názory, které by mohly vyvolat „spontánní hněv“, překrucují zprávy, vynechávají nepohodlná fakta a vůbec se snaží přetřít realitu pěknou barvou uniformní politické korektnosti, aby nikdo nebyl pobouřen. Problém je v tom, že „spravedlivé pobouření“ není důsledkem nějaké provokace, ve skutečnosti je metodou, jak protlačit změny ve společnosti.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
