Počítače o dvacet pět let později
i Zdroj: PCTuning.cz
Historie Článek Počítače o dvacet pět let později

Počítače o dvacet pět let později | Kapitola 2

Michal Rybka

Michal Rybka

28. 11. 2014 03:00 22

Seznam kapitol

1. O dvacet pět let později 2. Konzervy 3. Léta osmdesátá: Válka osmibitů vrcholí 4. Léta devadesátá: nastupuje PC
5. Vyhraje PC nebo Amiga? 6. Doba internetová 7. A flejmuje se pořád

Když se blížilo výročí 17. listopadu, byli jsme jako Alza Muzeum osloveni gymnáziem Na Vítězné pláni, abychom jim zapůjčili nějaké retro počítače coby součást retro expozice. A proč ne? Socialistické osmibity k historii patří, jakkoliv byly improvizované a nedokonalé. Když jsem ale expozici osobně navštívil a podíval se na relikty socialismu, musel jsem si sám zavzpomínat na to, jaké bylo počítačování za bolševika a kam jsme se od revoluce dostali.

Reklama

Už tehdy se projevil zajímavý trend, který trvá dodnes: Část IT veřejnosti odmítla pokrok a prohlásila novinky (v té době malé počítače a PC) za zvrhlost a mentálně zamrzla u „velkého železa“. To není jen otázkou specializace, opravdu se najdou IT odborníci, kteří vývoj prostě odmítnou a zůstanou u toho, čemu věří. Myslím, že když budete ve sklepech velkých institucí hledat dostatečně dlouho, za mnoha regály s archiváliemi objevíte dveře, kde se skrývají lidé opečovávající Cobol a opovrhující objektově orientovaným programováním.

Dále se objevil jiný zajímavý trend, totiž rozdělení počítačových technologií „na ty zábavní“ a „na ty seriózní“. V 80. letech to bylo velmi výrazné: Inženýři, specializující se na „malá řešení“, si stavěli vlastní obvykle osmibitové počítače na řízení strojů a levná řešení malých úloh, jako je podniková agenda. S touhle motivací se narodily počítače jako PMD 85, které sloužily hlavně k řízení strojů a měřících zařízení.

Počítače o dvacet pět let později
i Zdroj: PCTuning.cz

A pak tu byli lidé, kteří viděli budoucnost výhradně v PC a zaměřovali se na „seriózní aplikace“ a na „standardní řešení“. Nevěřili na grafiku a podobné nesmysly, oceňovali kvalitní zelený monitor a dobře navržené databáze. Tyhle skupiny se navzájem celkem nesnášely a poměrně si nerozuměly, protože je oddělovala hlavně cenová bariéra. Levné osmibity stály tisíce Kčs, socialistické osmibity pak desetitisíce Kčs – ale „profesionální PC“ přišla běžně na čtvrt milionu a to ještě musel zájemce část ceny zaplatit ve valutách. Není divu, že se „pécéčkáři“ jako jediní považovali za profesionály.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama