Koronakrize: Kam jsme se posunuli po roce? | Kapitola 2

Práce na dálku se stala běžnou realitou. Řada lidí, pracujících rukama, si nijak nepomohla – naopak vím o případech, kdy došlo k šíření koronaviru mezi zaměstnanci výrobních podniků prostě proto, že riziko bylo majitelům buřt a bezpečnostní opatření přijímali jen tak, aby se neřeklo. Co na tom, že lidi onemocní anebo zemřou? Prostě si dovezou nějaké další pracanty – tuberkulóza, mor, i na to jsou zvyklí. Nutnost pracovat v takovém podniku je prostě neštěstí a těm lidem to nezávidím.

Jinde k tomu přistoupili zodpovědně – tyhle podniky se vrátí do normálního stavu, protože musí fungovat tak, jak fungují. Ránu ale zažily restaurační služby, protože část personálu zjistila, že jsou pro majitele snadno nahraditelní a našli si něco lepšího, do práce za minimální mzdu a plat založený vlastně na diškreci, se jim znovu nechce: Zvlášť v neustále panující nejistotě se jim tam nechce. Situace je tak zlá, že v některých případech si musel i majitel podniku vzpomenout na mladá léta a vrátit se za pult.

Ten, kdo může pracovat z dálky, obvykle chce pracovat z dálky. Lidi zjistili, že jim v řadě případů stačí počítač, telefon, webka a dobré připojení – a ušetří spoustu času a stresu dojížděním. 

i Zdroj: PCTuning.cz

Autor StockSnap, pixabay.com

Platí to hlavně pro ty, kteří bydlí v menších obcích za aglomeracemi, protože mají špatné spojení do centra, ale dobrou přístupnost k supermarketům na okraji: Kdo by se chtěl každý den trmácet tam a zase zpátky?

Ti nejextrémnější se přesunuli i do cizích zemí, protože pokud se dá dohodnout se zadavateli práce, můžou pracovat klidně i z Karibiku. Jiní se adaptovali tak, že si zařídili doma pracovnu, našli si nějaký colab na okraji města anebo pracují třeba i z lesa. Součástí téhle změny je to, že značná část pracovníků ocení třeba i nižší mzdu, ale vyžaduje buď home office, anebo tak zvaný hybridní model, kdy navštěvuje kanceláře jenom několik dní v týdnu a zbytek pracuje z domova. Téměř 80 % lidí z kanceláří chce něco takového, přičemž zhruba 60 % se domnívá, že si mají právo rozhodnout, jak chtějí pracovat.

Část manažerů chce nahnat zaměstnance zpět a vrátit se k oblíbenému modelu komandování á la The Office, ale zvlášť ti mladí něco takového odmítají. Práce v kanceláři často patří mezi hodně stresující, zvláště když se lidé stali oběťmi super kůl trendu zvanému open office, který je pro šíření respiratorních chorob a průběžné vytrhávání z práce jednoduše ideální. 

Naopak se ukazuje, že když se pokročí ještě dál a zavede se hot desking, jde spolu s hybridní prací o velmi zajímavý model: Firma si drží menší kanceláře s menším počtem míst, která lidi sdílí systémem „kdo si dřív sedne, ten sedí“, nosí si vlastní laptopy a prostor využívají hlavně pro pracovní schůzky s tím, že si zbytek odpracují doma. 

V okamžiku, kdy se manažeři zbaví představy, že nejvíc pracuje ten, kdo nejvíc buší do klávesnice anebo sedí celý den se sluchátkem u ucha – a ideální forma kontroly je ta, že všem civíte na záda, může dojít k proměně. Můžete například kontrolovat výsledky a výstupy a nechat lidi, ať si jich dosáhnou, jak chtějí. Samozřejmě je třeba řešit náš poněkud obskurní zákoník práce a takové ty divné případy, jako jestli je pracovní zranění to, když jste při home office spadli do svého bazénu.

Pokud se tenhle krok udělá, nabízejí se zajímavé úspory. Podle článku z iDnesu až 72 % firem hodlá redukovat svoje kancelářské prostory, protože ty stojí peníze. To bude mít dopady na developery, kteří v posledních letech nedělají nic jiného, než že chrlí další a další kancelářské budovy, které jsou často poloprázdné. Mladí nechtějí klasickou kancelář, raději jdou do inkubátorů. Pokud jsou kanceláře poloprázdné, firmy si vybírají atraktivnější lokality – a také atraktivnější části budov, takže nyní velké office budovy vypadají poněkud postapo. 

A pokud je redukce opravdu trendem, budou vypadat postapo i nadále. Úplnou katastrofou jsou tak zvané technologické parky, které se stavěly za evropské peníze – řada z nich má charakter spíš dotačního podvodu. Prostě není nic chytřejšího než vzít evropské peníze a přestavět za ně dům v místech, kde o nic takového není žádný zájem. Pokud to k něčemu slouží, tak k jasnému odkrytí toho, jak neuvěřitelně neefektivní a kontraproduktivní můžou dotace být.

S rozvojem home office masivně vzrostla poptávka jak po konektivitě, tak i po internetových službách. Naše konektivita sice stále ještě není kdovíjaký zázrak ve srovnání se světem, ale neomezený internet je dnes stále běžnější součástí nabídky: Je prostě normální používat internet neomezeně, protože je normální používat cloudové služby, VPN připojení na firemní servery, ale i běžné služby jako je Netflix anebo Spotify. Pro home office je kriticky důležité, aby konektivita nebyla omezena jen proto, že se členové rodiny dívají na filmy a stahují si hry!