Editujte a nahrávejte zvuk zdarma - Fígle, efekty a skvělý audio editor Audacity pod drobnohledem | Kapitola 3
Seznam kapitol
V předchozím článku jsme si shrnuli základní audio terminologii, nyní se zaměříme na efekty, s jejich pomocí zvýšíme hlasitost nahrávky, vyčistíme ji a zajistíme dodržování náležitých standardů. Detailněji se podíváme také na free editor Audacity, jehož funkčnost umějí efekty zásadním způsobem rozšířit.
V článku o nahrávání podcastů jsme si říkali, jak moc kvalitu výsledné nahrávky ovlivňuje kvalita nahrávacího řetězce a akustika. Nyní si pro pořádek shrneme nejen to nejpodstatnější, ale přidáme i nějaké nové tipy a fígle.
Jak na parádní zvuk nejen pro Youtube, Twitch nebo podcasty: Jaké jsou dnes možnosti a co to bude stát
Popularita podcastů neklesá, spíše naopak. Také na Youtube se snaží prorazit každý, kdo má co říct. Už jste asi zjistili, že…
Akustika
Akustika prostoru je tak zásadní proto, že do nahrávky vpisuje unikátní charakter prostoru, v němž nahráváme. Například velká prázdná hala se projeví slyšitelným dozvukem, zatímco miniaturní kumbál učiní nahrávku příliš zatlumenou a znějící jako ze sudu. Obojí je nežádoucí. Běžný, dejme tomu panelákový pokoj, možná není nejlepším místem k životu, k nahrávání a reprodukci zvuku ale kupodivu není úplně špatnou volbou. Má pevné stěny a nebývá ani příliš velký, ani příliš malý, je zhruba tak akorát. Jeho vlastnosti jsou ještě lepší, jestliže nemá čtvercový půdorys, protože ten je z akustického hlediska velmi problematický. Také by neměl být příliš prázdný. Okna se hodí mít zakrytá těžkými závěsy a nemáme-li na stěnách žádné speciální odrazivé a pohltivé akustické panely, je lepší stěny alespoň zčásti zakrýt. Třeba knihovnou apod. prvky, které zvuk trochu pohltí, hlavně ale rozbijí jeho odrazy. Odrazy, které slyšíme v holé místnosti, jsou nežádoucí proto, že se dostávají zpátky do mikrofonu a degradují kvalitu záznamu. Ani příliš zatlumený prostor, specificky mrtvá komora, kde nejsou odrazy žádné, není pro nahrávání vhodný. Aby zněl záznam autenticky, musí v sobě nějakou informaci o prostoru nést; na vás je zajistit, že tato informace nebude působit rušivě a nahrávce nebude víc škodit než prospívat.
Míru záznamu zpětných odrazů lze zmírnit použitím akustické clony (microphone isolation shield). Je jich mnoho druhů a nejsou drahé, stojí kolem tisícovky. Přitom jde o skvělý způsob, jak co nejsnáze značně zlepšit kvalitu záznamu, aniž bychom museli akusticky ošetřovat celou místnost. Je to o dost lepší než nic.
Při testování mikrofonu HyperX ProCast jsem použil obyčejný, stolní mikrofonní stojan a clonu Mozos MShield.
Pro daný typ velkomembránového mikrofonu to nebyla úplně ideální sestava. Jednak se mikrofon do clony vešel jen taktak, jednak byl kvůli tomu, že byl stojan stolní, přímo spojen s deskou stolu. A to je problém v případě, že při nahrávání potřebujete třeba psát na klávesnici. Závěsná ramena tuto věc řeší jen zčásti, kromě toho v podstatě nejdou použít s velkou akustickou clonou. Není přímo nutné chtít obří clonu, existují i menší (např. Alctron PF52 apod.), které by asi rameno uneslo, jenže mít před očima něco takového nechcete. Obecně však tyhle menší clony fungují stejně jako ty větší, tedy na principu tlumení zpětných odrazů. Všechny clony jsou tvarované tak, aby jejich polstrované stěny obestíraly místo, v jehož středu má být mikrofonní snímač. Pokud je mikrofon větší, měla by být větší i clona, aby z ní střed snímače nevyčníval.
Instalaci HyperX ProCast jsem vylepšil s ohledem na to, jaké s ním mám zkušenosti, a na to, že jde o velmi citlivý velkomembránový kondenzátorový mikrofon, který snímá i to, co snímat nechci. Aby se tedy vibrace do nahrávky nepřenášely přes desku stolu, umístil jsem mikrofon na rozměrný podlahový stojan Mozos MShield Stand. Mohu jej určitě doporučit – je levný a má opravdu robustní konstrukci, která kromě několikakilogramové clony unese i další nástavce a možná i přídavný displej. S výškovou nastavitelností v rozmezí 1 až 2,2 m je navíc možné nahrávat jak vsedě, tak vestoje. Na stojan jsem umístil clonu Mozos MShield Cabin Pro, která je o poznání větší než Mozos MShield, jíž jsem použil při recenzování ProCastu. Mikrofon se do ní s přehledem vejde a jde do ní i zavřít, takže je při nepoužívání chráněn proti prachu. Ještě lepší ochrany pak dosáhnete navlečením dodávaného ochranného pouzdra přes celou clonu. Výhodou mnohých větších clon je často právě jejich skládací konstrukce, čili při transportu nebo nepoužívání nezabírají tolik místa.
Samozřejmě, při nahrávání je lepší žádné rušivé zvuky, které by mikrofon zachytil, nevydávat. Tzn. nepsat na klávesnici, neklikat myší, větráky počítače ztišit na minimum nebo úplně vypnout… Snadno se to říká, hůře dělá. Jen tedy připomenu, že pro případy, kdy nejste schopni nechtěné ruchy eliminovat, jsou spíše než kondenzátorové mikrofony vhodné mikrofony dynamické. Nejsou tak citlivé a nezachytí tolik nechtěných ruchů. A pokud zvolíte nějaký skutečně osvědčený kvalitní model, může být kvalita záznamu srovnatelná s kvalitním kondenzátorem. A co nějaké nové tipy na kvalitní a dostupné mikrofony, nebyly by?
Z hlediska poměru cena / výkon je v segmentu podcastových USB mikrofonů ve světě nejlépe hodnocený Blue Microphones Yeti X.
Cena kolem 3 tisíc korun je vážně OK a i když by mohl stačit i jeho levnější bráška Blue Microphones Yeti, verze X umožňuje nahrávaní ve studiové kvalitě 24-bit / 48 kHz a je vybavena šikovným LED ukazatelem intenzity signálu. Oba se připojují konektorem USB a mají i výstup na sluchátka. Jsou to kondezátorové mikrofony s několika režimy směrové charakteristiky, což z nich dělá přímou konkurenci modelů, jako je HyperX QuadCast. Yeti jsou ale levnější a lépe hodnocené. Řešením „vše v jednom“ pak může být např. Blue Microphones YetiCaster za 5 tisíc, k němuž je dodáváno jak rameno, tak shockmount.
Za podcastový dynamický standard sice je považován mikrofon Shure SM7 B, nicméně ten vyjde na 9 tisíc. Patří tedy spíše do vyšší třídy, a to, že ho lze připojit pouze konektorem XLR, jej diskvalifikuje v jiném než (polo) profesionálním segmentu. Výrobce má ale v nabídce ještě model Shure MV7 K, který se svou kvalitou modelu SM7 B téměř vyrovná, můžete jej však připojit jak přes XLR, tak přes USB. A stojí kolem 6 tisíc. Kdybych chtěl nahrávat podcasty a neměl kam připojit XLR kabel, zvolím právě tento model. Jen při výběru dejte pozor, USB a XLR zároveň nabízí pouze model MV7 K, levnější model MV7 X disponuje pouze připojením XLR.
Nastavení mikrofonu
V závislosti na tom, jaký mikrofon používáte, se individuálně liší jeho ideální poloha a vzdálenost mluvčího od něj. Důležité je také to, jakou má mikrofon směrovou charakteristiku (polar pattern). Ale ať už jí má nebo nemá přepínací, budeme předpokládat, že disponuje kardioidní (cardioid), pro nahrávání hlasu a zpěvu nejvhodnější a nejpoužívanější směrovou charakteristikou. Jestliže váš mikrofon přepínání těchto charakteristik umožňuje, přepněte ji na kardioidní.
Obecně lze říci, že z čím kratší vzdálenosti do mikrofonu hovoříte, tím lépe. U mluveného slova bych doporučoval vzdálenost 3–15 cm, v případě nahrávání zpěvu to může být více, např. 15–45 cm (hlasitost zpěvu je vyšší než hlasitost běžného monologu). Záleží ale na typu daného mikrofonu, pop filtru a dalších věcech. Když nahráváte mluvené slovo z kratší vzdálenosti, má to za následek lépe prokreslené basové pásmo (to platí obzvlášť pro dynamické mikrofony typu Shure MV7 / SM7); dosáhnete tím charakteru zvuku podobajícímu se projevu rádiových moderátorů. Stejně důležité je, že z takovéto blízkosti mikrofon posbírá daleko méně nechtěných okolních ruchů, protože nemusíte jeho gain (zisk) nastavovat na nikterak extrémní hodnoty.
Nahráváte-li zpěv, může být vzdálenost vyšší hlavně v případě, že se nacházíte v tiché místnosti. Na koncertech mají zpěváci mikrofon co nejblíže ústům také proto, že by v tomto hlučném prostředí ruchy přenášel do reprodukčního řetězce. A objevila by se zpětná vazba, která vzniká, když mikrofon „slyší“ to, co nahrává, a váže to donekonečna podobně, jako když proti sobě postavíte dvě zrcadla.
Se vzdáleností musíte experimentovat sami tak dlouho, až budete se zvukem relativně spokojeni. To přímo souvisí s regulátorem gain, který určuje útlum, resp. zisk signálu, tzn. nakolik bude signál zesílen nebo ne. Příliš nízký gain má za následek nezřetelný, tichý charakter záznamu a nedostatek detailů, zatímco přehnaný gain vede ke zkreslení a clippingu, k poškození zvuku. A protože hodnoty, na jaké byste měli gain nastavit, jsou spjaty s citlivostí vašeho mikrofonu, nelze říci nějaký univerzálně platný údaj.
Nesnažte se jej však nastavit na co nejvyšší hodnotu již při nahrávání jen proto, že vám nahrávka nepřipadá dostatečně hlasitá. S tím si poradíte později. Co bych příliš nezapínal, jsou vestavěné gain a hi-pass filtry (HPF), pokud jimi váš mikrofon disponuje a pokud tyto nejsou dostatečně jemně regulovatelné. Je to možné třeba u ProCastu, který má dva přepínače: prvním lze oříznout spodní pásmo (a je otázka, jaká je přesně centrální frekvence tohoto ořezu a jak strmý ořez je), druhým snížit / zvýšit gain o 10 dB. Gain si spíš nastavte detailněji na zvukové kartě či v aplikaci dodávané k mikrofonu; ořez nechtěných frekvencí můžete provést později, HW přepínač to ořízne nevratně, jednou provždy.
AI filtry okolního ruchu
Zde malá vsuvka. Mnoho dnešních notebooků, ale i mobilů, bývá vybaveno funkcí automatického potlačování ruchu nahrávek. U Intelu se tato technologie nazývá Intel Smart Sound pro digitální mikrofony. Notebook je v takovém případě osazen hned několika mikrofony, z nichž některé se soustředí na nahrávání okolních ruchů, jiné na váš hlas. Algoritmy pak v reálném čase porovnáním rozdílů váš hlas identifikují, izolují a okolní ruchy automaticky odfiltrují. Novější verze Intel Smart Sound používají AI a umějí izolovat hlas i více než jednoho účastníka. Funguje to tak dobře, až mám dojem, jako by byla technologie přímo kalibrovaná pro můj konkrétní typ notebooku (ASUS UX371EA), protože vždy dokonale odfiltrovala hluk ventilátoru notebooku nehledě na to, na jaký výkon zrovna jel. Ani při plných otáčkách nebyl větrák v nahrávce slyšet. Tak či tak vám seriózní nahrávky, které chcete pouštět do éteru, pořizovat pomocí integrovaných notebookových či smartphonových mikrofonů určitě nedoporučuji. Zaprvé nikdy nedosáhnou úrovně jako lepší externí kondenzátorový či dynamický mikrofon, což se projevuje hlavně mizernou prokresleností spodního a vyššího pásma. Zadruhé se s nahrávkou, kde necháte filtrování ruchů na automatice, pak obtížněji pracuje za účelem nějakého zlepšení. Spolu s ruchy je odstraněno i dost jiných informací, dochází k omezení frekvenčního rozsahu hlasu (je to více zatlumené), k poškození jeho barvy, detailů atd.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
