Editujte a nahrávejte zvuk zdarma - Fígle, efekty a skvělý audio editor Audacity pod drobnohledem | Kapitola 2
Seznam kapitol
V předchozím článku jsme si shrnuli základní audio terminologii, nyní se zaměříme na efekty, s jejich pomocí zvýšíme hlasitost nahrávky, vyčistíme ji a zajistíme dodržování náležitých standardů. Detailněji se podíváme také na free editor Audacity, jehož funkčnost umějí efekty zásadním způsobem rozšířit.
Ekvalizér
Slouží k úpravám frekvenční charakteristiky zvukového signálu. Pracuje na principu zesílení či zeslabení daných zvukových pásem. Nejprimitivnějším ekvalizérům se říká tónové clony a tónové korekce. Typicky se jedná o přepínače zesilující basy a výšky - bývají u nich popisky jako „Bass boost“ či „Treble boost“. V praxi se s nimi setkáme hlavně u laciných hi-fi, autorádií, v mobilech apod. Využití však nacházejí i v profesionálních úpravách zvuku, protože propusťové filtry (HPF, LPF) s nimi sdílejí podobný funkční princip.
Mezi pokročilejší patří grafické ekvalizéry (Graphic Equalizer / GEQ). Jedná se o soustavu tahových potenciometrů, resp. faderů. Každý z faderů je přiřazen k určité centrální frekvenci, která zahrnuje i frekvence sousední, tak, aby součet všech frekvencí přiřazených k potenciometrům pokryl celý kmitočtový rozsah, pro nějž je ekvalizér konstruován. Jinými slovy se frekvenční spektrum skrze fadery rozčlení na jednotlivá pásma. Pod každým z faderů bývá vždy uvedeno, jaká frekvence je ta centrální pro dané pásmo. Tato pásma u mnohopásmových ekvalizérů často kopírují oktávové (a půloktávové i třetinooktávové) rozsahy. Čím více faderů grafický ekvalizér obsahuje, tím více pásem má a tím detailněji lze regulovat jednotlivé části frekvenčního spektra nahrávky.
Ve studiích se nejvíce používají parametrické ekvalizéry (PEQ), protože ekvalizéry grafické neumožňují přesnou korekci úzkopásmových útlumů. U PEQ je možné nastavit libovolné body centrální frekvence a také strmost a typ ovlivnění frekvencí sousedních. A protože je právě tato vlastnost pro úpravy hlasových nahrávek jako stvořená, budeme později pracovat jen s tímto typem ekvalizéru. Jednotlivá pásma lze v parametrických ekvalizérech upravovat ve třech hlavních parametrech:
1) Frekvence (Center frequency) – Tímto ovladačem se nastavuje centrální frekvence upravovaného pásma.
2) Zisk (Gain) – Zesiluje či zeslabuje zvolené kmitočtové pásmo tak jako u grafického ekvalizéru. (V anglické i české Wikipedii autoři tento prvek označují jako „kvantita“, resp. „amplitude“, většinou je však pod tímto voličem nápis „gain”.)
3) Kvalita / Q (Bandwith) – resp. šířka pásma, se označuje jako Q (Quality factor – činitel jakosti). Určuje, jak široké nebo úzké má být ovlivňované frekvenční pásmo okolo centrální frekvence. Je to šířka pásma centrální frekvence.
Kompresor a limiter
Kompresor snižuje dynamický rozsah signálu, tzn., že se díky němu zdají být tišší pasáže hlasitější a hlasitější tišší. Jestliže se vám některé části vaší nahrávky zdají být méně výrazné než jiné, kompresor tyto rozdíly vyrovná, postará se o celkově konzistentnější zvukový projev.
Hlavními prvky, pomocí nichž se kompresor nastavuje, jsou threshold (práh), ratio (poměr) a attack / release (rychlost nástupu / uvolnění). Mnohé kompresory disponují ještě nastavením input (vstupní) a output (výstupní) úrovně zisku, kterým se do zvuku vrátí část ztracená snížením gain (zisku). Jde tedy o dorovnání redukovaného zisku. Tento prvek se často označuje make-up gain; hodnota redukovaného zisku bývá indikována v měřáku pod písmenem R.
Vztah threshold a ratio kompresoru říká, kdy má naběhnout a o kolik má signál snížit. Nízké hodnoty threshold a vysoké hodnoty ratio vedou k vysoké kompresi a naopak. Attack a release kompresoru sdělují, jak rychle / pomalu reagovat na překročení threshold (attack) v signálu a jak rychle / pomalu jej zase uvolnit (release), jakmile signál poklesne pod hodnotu nastavenou v threshold. Jsou to důležité parametry, protože mění způsob, jakým komprese zní. Rychlejší attack potlačuje přechodové jevy, pomalejší může mít za následek slyšitelné pumpování.
V některých případech jsou funkce ratio a output, nebo též make-up gain, sdruženy ve voliči s názvem sustain. Ten při navýšení kompresního poměru zároveň zvyšuje výstupní úroveň. Mezi další ovládací prvky kompresorů patří funkce hard knee a soft knee, která přepíná mezi tvrdším a měkčím průběhem řízení. Při nastavení průběhu na hard knee začíná komprese po dosažení threshold ostrým skokem, zatímco při soft knee pozvolným nástupem s minimálním poměrem, přičemž nastaveného poměru dosáhne až v určité úrovni nad threshold.
Kompresory mohou být vícepásmové a některé umožňují řídící signál ovlivňovat frekvenčně, čímž vzniká závislost úrovně vstupního signálu jak na vstupní úrovni, tak na frekvenci. Toho se využívá např. u filtrů na odstraňování sykavek (De-esser) v případě, že zvukař považuje sykavky v dané nahrávce za příliš rušivé. De-esser je de facto druh kompresoru, u nějž je v řídícím signálu začleněn korektor ovlivňující vysoké frekvence, čímž je selektivně potlačena síla signálu obsahujícího sykavky.
Limiter je typem kompresoru, používá se však k odlišným účelům. Nastavuje se hlavně voličem threshold a slouží převážně k tomu, aby úroveň signálu (hlasitost) nepustil přes danou hodnotu. Kdyby se to stalo, dojde ke clippingu, tedy k nevratné ztrátě zvukové informace. Limiter proto vyrovnává špičky signálu, které překračují threshold, na úroveň threshold. Většina parametrů limiteru je shodná s parametry kompresoru, akorát nemusejí být viditelné. Ratio bývá u limiteru nastaveno na (teoreticky) nekonečnou, extrémní hodnotu, kdežto attack a release na minimum.
Reverb a delay
Reverb, v češtině dozvuk, náleží mezi dozvukové halové efekty. Simuluje dozvuk, laicky řečeno „ozvěnu“, v nějakém uzavřeném prostoru. Z odrazů zvuku od překážek v prostoru získáváme o prostoru informaci, kterou lze reverbem přidat uměle. Při zvučení mluveného slova se reverb využívá jen občas, ve větším měřítku je používán u zpěvu nebo v dabingu. Delay, který bychom mohli nazvat zpožděním či „echem“, náleží mezi příbuzné efekty. Jedná se o o nějakou časovou periodu pozdější, opakované přehrání téhož zvuku, kde se obvykle snižuje jeho intenzita, čímž lze simulovat odražení zvuku od nějaké překážky. Delay či echo se, na rozdíl od reverbu, příliš nepoužívá k simulaci dozvuku reálného prostoru, je to jednodušší a spíše speciální efekt.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
