3x LCD: technologie TN, S-IPS a MVA v praxi | Kapitola 5
Seznam kapitol
V dřívějších článcích jsme se buďto věnovali obecné technologii plochých panelů, nebo jsme podrobně rozebírali praxi, ale vždy jen jeden konkrétní panel. Dnes se zkusíme podívat na situaci, kdy panely rozdílných obrazových technologií postavíme k sobě, ať předvedou, jak zvládají naše testovací úkoly. Pokud si myslíte, že všechny ploché panely jsou stejné, tak podobný test Vás přesvědčí, že ve skutečností jsou docela rozdílné..
Nejdříve se podíváme na horizontální rovinu. První, větší záběr je focený vždy pod úhlem 45° (odklon od kolmice, pásmo 90°), druhý pak pod úhlem 60° (pásmo 120°). Jak uvidíte sami, není to až tak optimistické...
FSC P19-2 (S-PVA)
Panel FSC P19-2 (PVA) se při pohledu z boku statečně drží, nad 45° obraz začíná ztrácet hloubku a barevnou sytost (barvy jsou ploché)...
NEC 1970NX (S-IPS)
Panel S-IPS (v podání NEC 1970NX) je jedním slovem výborný - úhly jsou doslova omezené pouze výškou rámečku kolem panelu.
LG L1915S (TN+film)
Panel TN (LG L1915S): nepotěšil jste mě, ani já vás nepotěším... Kontrast je ještě v pořádku, obraz ale rychle žloutne a detaily jsou ty tam...
Vertikální rovina
Vertikální rovina focená pod úhlem 60° (pásmo 120°), ukazuje stejný efekt, jen prakticky "v bledě modrém". Výjimkou je panel TN (poslední), který při pohledu se shora se obrací do šedozelené barvy.
FSC P19-2 (S-PVA)
NEC 1970NX (S-IPS)
LG L1915S (TN+film)
Poznatek číslo 4: Pouze panel typu S-IPS vyšel z tohoto testu s čistým štítem. Ihned za tím je panel typu PVA - který sice bledne, nedochází ale u něho ke změně barevné tonality.