Recenze ASUS ROG Strix Scope II 96 Wireless: Klávesnice velká i malá zároveň | Kapitola 2
Seznam kapitol
Neznám asi nikoho, kdo by nechtěl mít pro počítač spoustu místa. Prostor na dva až tři monitory, na pizzu, na pořádné reproduktory a kdo ví co ještě. Realita bývá stísněnější a ani u mě se nenajde okolo klávesnice tolik místa, kolik bych si představoval. Zároveň využívám všechny klávesy, takže všemožné uříznuté klávesnice mi zatím nedokázaly pomoci. ASUS ROG Strix Scope II Wireless má ale 96% layout, chybí tedy jen 4 % kláves, které najdete na full-size klávesnici. Jaká je tato klávesnice v praxi u někoho, kdo by měl být exemplárním zájemcem?
Prosím kilo klávesnice vcelku
Strix Scope II 96 je třetí klávesnice od ASUSu, která se mi dostala na stůl. Všechny byly těžké, masivní a bytelné. „96“ není výjimkou, díky kompaktnímu rozložení pak působí ještě hutněji. O nějakém klouzání po stole nemůže být řeč, ani posunutí klávesnice jednou rukou nejde snadno. Bohužel však robustní konstrukce na rozdíl od Scope RX nepočítá s tekutinami, IP rating tento Strix nemá.
Zato má však širší možnosti přizpůsobení. Můžete měnit spínače, zvedat úhlel vůči stolní desce, nebo přicvaknout již zmíněnou opěrku dlaní. I její provedení je velmi luxusní, zapomeňte na prostinký plastový výlisek – ASUS přibalil spíše jakousi lenošku. Má vlastní protiskluzové podložky, u klávesnice ji přidrží magnety a vaše ruce budou odpočívat na jakési pěně imitující koženku, v níž je vytlačeno logo ROG. Designéři evidentně sami hrají, takže materiál podušky není porézní, nenasákne potem a klidně ho můžete otřít vlhkým hadrem.
96% layout není 100%
Předpokládám, že Strix Scope II 96 si bude pořizovat člověk, který by nejradši vlastnil plnohodnotnou klávesnici, ale nemá pro ni místo. Na papíře chybějící 4 % kláves vypadají jako něco, co se dá zaokrouhlit nahoru bez viditelných obětí. V praxi už to trochu bolí, ale pořád si myslím, že o moc lépe se rozložení klávesnice vymyslet nedá.
Podívám-li se na „dospělou“ klávesnici, vidím mezery mezi klávesami Esc až F12, oddělený je též numerický blok a extra místo najdete okolo kurzorových kláves a tlačítek nad nimi. Přesně tyto proluky musel Asus eliminovat, aby dokázal šířku cca o 6 cm snížit.
Pokud půjdeme zleva doprava, jako první na řadu přišly mezery mezi Esc a F1, F4 a F5 a F8 a F9. Nejdřív si řeknete, že to ničemu nevadí, že tyhle klávesy přijdou ke slovu jen zřídka a Escape je v rohu jako vždycky. Zároveň ale F-klávesy slouží i k ovládání přehrávání médií, hlasitosti a výrobce na první čtyřku přiřadil i pomůcky pro streamery (screenshoty a nahrávání). Až budete chtít obnovit stránku v prohlížeči nebo přeskočit v playlistu o skladbu dál, zarazíte se – najít správné tlačítko je těžké. Oči se v jednolité řadě orientují pomalu a nepomáhají ani popisy na boku kláves. Skočit na další song je těžkopádné.
Vedle funkčních kláves najdete čtveřici s Insertem, Deletem a PageUp a PageDown, jejichž sekundární rolí je Scroll lock, Pause, Home a End. Poslední dvě zmiňované mi chyběly nejvíc, zejména při psaní delších textů. Přeci jen je rozdíl, když pro skok na začátek dokumentu (Ctrl + Home) musíte použít klávesy dvě, nebo si pomáhat přes klávesu Fn, aktivovat Fn lock, nebo dokonce přebindovat jiné klávesy.
Posuneme-li se ještě kousek doprava, objevíte cosi, co vypadá jako inkoustové tiskátko zasazené do klávesnice. Samozřejmě v něm okamžitě poznáte multifunkční klávesu, jejíž aktuální využití ukazují indikátory ve spáře napravo od Enteru. Stiskem levé části se střídá ovládání hlasitosti, skoky mezi skladbami, intenzita podsvícení a právě scrollování, pravá část se buď točí, nebo mačká. A funguje celkem příjemně, pokud si zvyknete na význam jednotlivých kontrolek a navyknete si jejich rychlé střídání. Jen to vyžaduje sundat ruku z myši, což bude asi vždycky méně komfortní, než mít klávesové zkratky pro levačku.
Kurzorové klávesy jsou namačkané pod Enter vlevo od numeriky. Přes dlouhodobé snažení jsem si na ně nedokázal zvyknout. Okolní klávesy jsou příliš blízko, prstům chybí odkládací prostor, zároveň se stupňuje chybovost kvůli malému Enteru. Ještě víc se musel zredukovat pravý Ctrl a že klávesy Win a Fn najdete na klávesnici jen jednou, je asi nabíledni.
Opět si musím připomínat, že je to nutná daň za zmenšení, ale nejvíc ji budou platit ti, kdo píší delší texty nebo počítají. Maličká nula vážně nepomáhá psaní symbolů v kombinaci s Altem. Pokud ale plánujete na počítači primárně hrát a klávesnice vám jinak bude sloužit na rychlý mail, googlení a sem tam napíšete pár řádků na Discord, patálie copywriterů si můžete ze seznamu negativ vyškrtnout.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
