Historie Amigy: Jak to málem skončilo dřív, než to začalo | Kapitola 4
Seznam kapitol
Na předposledním Bytefestu jsem měl příležitost přednést přednášku o historii Amigy, což bylo téma pro mne velmi blízké. Chtěl jsem ovšem toto téma pojmout poněkud méně standardně, než jak je obvykle zrození Amigy vykládáno.
Problémy
Všechno bylo sice hrozně hezké a hardware vypadal slibně, nicméně něco přeci jen Amize chybělo. Peníze. Protože finance docházely a počítač stále neexistoval ani v prototypu, musela si firma půjčit. Jako zcela logické se zdálo být oslovení Atari, firmy odkud Jay Miner původně přišel. Atari mělo o technologii Amigy velký zájem a původní podmínky zněly velmi zajímavě pro obě strany.
Atari by postupně zapůjčilo Amize 3 miliony dolarů, a to za právo použít chipset ve své nové herní konzoli, která měla nahradit zastarávající Atari VCS. Amiga by následně vyráběla počítače, které by byly plně kompatibilní s tímto herním strojem, používaly by stejný chipset i stejné jádro operačního systému. Svůj dluh by Amiga splatila po dokončení tím, že by Atari odprodala patřičný podíl firmy v ceně oněch 3 milionů.
Atari Video Computer System (VCS): první slavná herní konzole
Historie zná mnoho herních konzolí a jejich soubojů. Můžeme být fanoušky Playstation, nebo XBoxu, ale na začátku celé éry…
Jenže tato původní férová nabídka dlouho nevydržela. V Atari si uvědomili, že i jejich osmibitová řada počítačů je už zastaralá a hledali cesty, jak použít technologii Amiga ve svých počítačích. Nejprve přišli s tím, že ke své konzoli budou moci připojit myš a klávesnici, čímž by se z ní stal počítač, posléze začali přímo zmiňovat svůj vlastní stroj, který i se značným optimismem začali navrhovat a označili jej za Atari 1850XFD.
Bylo zcela zjevné, že Amiga nutně finance potřebuje a Atari toho hodlalo využít, jakkoliv by takový stoj znamenal přímou konkurenci pro plánovaný počítač Amigy. V nejvyšší tísni si Amiga v březnu vypůjčila půl milionu dolarů s tím, že buď je do konce června 1984 splatí, nebo s Atari podepíše nevýhodnou licenční smlouvu. Poslední variantou bylo, že pokud snad nenastane ani jedno, bude mít Atari právo v rámci kompenzace na předání technologie. Tvůrci Amigy asi byli ve značné tísni, když něco takového podepsali, nicméně stalo se. Psal se rok 1984 a budoucnost Amigy visela na vlásku. Vypadalo to s ní bledě, a když měli ve vývojovém týmu pocit, že horší už to být nemůže, ukázalo se, že se mýlili. Na scéně se totiž objevil zmíněný zlý drak – Jack Tramiel.
Ale o jeho roli v celém příběhu zase někdy příště.
