Historie Amigy: Jak to málem skončilo dřív, než to začalo | Kapitola 2

Začátek vývoje Amigy

Její úplný začátek už jsme vlastně nakousli. V roce 1980 byl Jay Miner, klíčová osobnost, která firmě Atari vyvinula zákaznické obvody pro její osmibitové Atari 800 a 400, nespokojen. Jakožto člověk obeznámený s technologií sledoval vývoj na poli mikropočítačů a uvědomoval si, že je sice hezké vyvinout novou platformu, ale vývoj jde dál, nelze zůstat stát. Navrhl proto managementu Atari vývoj další platformy, tentokráte založené na zbrusu novém skvělém mikroprocesoru MC68000. Jenže manažeři Atari řekli ne. Vývoj osmibitových strojů stál spoustu peněz a oni měli pocit, že znovu utrácet další je nesmysl, teď je třeba vydělávat na tom, co už existuje. Jay Miner se nespokojil s nějakou podřadnou rolí, nechtěl pracovat na periferiích a drobném vylepšování stávající technologie, a tak firmu opustil.

Je třeba říci, že to se dělo zcela běžně. Tvůrci zákaznických obvodů C64 – Al Charpentier a Bob Yannes – také firmu opustili krátce poté, co stvořili tento legendární herní stroj. Tvůrce ZX Spectra Richard Altwasser odešel dokonce ještě dříve, než se Spectrum objevilo na pultech a stalo legendou. Tým vývojářů Macintoshe se také rychle rozpadl, což s ohledem na poněkud diktátorské vedení Stevem Jobsem je celkem pochopitelné.

Jay Miner byl tvořivý člověk, takže si rychle našel práci ve firmě, která na zakázku vyvíjela integrované obvody, ovšem práce jej neuspokojovala. Přeci jen, těch pár let v Atari bylo nesmírně kreativní a Miner měl chuť se zase pustit do něčeho podobného. Takže když za ním přišel bývalý kolega Larry Kaplan, aby spolu zkusili vyvinout novou herní konzoli s přelomovou grafikou a zvukem, souhlasil. 

Našli si bohatého investora, založili firmu Hi-Torro, Kaplan sice velmi brzy odpadl, ale objevili se další talentovaní vývojáři, kteří jej více než zastoupili. Společně se pak zasadili o změnu jména firmy, což provedli způsobem tehdy vcelku tradičním. Vzali si telefonní seznam a hledali název, který by se v něm objevil před konkurenčními jmény Atari či Apple. Inspirací jim byla španělština (jsme v Kalifornii, tak proto), a protože španělsky se přítel řekne Amigo, tak bylo zvoleno femininum, tedy Amiga, přítelkyně. No, kdyby tehdejší uhrovití středoevropští puberťáci tušili, co to vlastně znamená, byla by tato platforma ještě oblíbenější.

Vývoj probíhal dál a dál a byl maskován prodejem speciálních joysticků pro osmibitové Atari, aby snad konkurence nezavětřila příliš brzy. Vzhledem k videohernímu krachu v roce 1983 bylo přitom rozhodnuto, že plánované obvody budou použity pro počítač. K tomuto rozhodnutí ale asi došlo mnohem dříve, případně tuto variantu Miner plánoval už od začátku. Specifikace Amigy totiž nabízí některé technologie, které se v počítači celkem hodily, zatímco pro herní konzoli byly zcela k ničemu.

Grafické schopnosti původního chipsetu byly následující:
 

• Hires rozlišení s 640 body na řádku v max. 16 barvách z palety 4096 barev.
   
• Lowres rozlišení s 320 body na řádku v max. 32 barvách z palety 4096 barev.
   

Oboje bylo možné zobrazit ve 200 řádcích, ale i při použití 400 řádků, ovšem poté pouze prokládaně. Prokládaný režim souvisel s tehdejší televizní technologií, kdy se v lichých snímcích vysílaly jen liché řádky, v sudých pak pouze sudé řádky. Vzhledem k tehdejším CRT obrazovkám s delším dosvitem si nedokonalé lidské oko tyto dva snímky při frekvenci 60 snímků za sekundu spojilo v jeden (uvedené hodnoty jsou platné pro normu NTSC, pro kterou byla Amiga plánována). 

Toto dobře fungovalo v televizi, při měnícím se obrazu, kdy nebylo třeba vykreslovat malé detailní objekty, ale při počítačovém zobrazení se ten prokládaný obraz jemně chvěl a nedal se dlouhodobě používat. Měl ovšem zásadní výhodu pro pozdější připojení Genlocku, tedy zařízení umožňujícího synchronizaci dvou televizních signálů. Fakt, že prokládané řádkování Amiga umožňovala, ukazuje, že už v rané fázi Jay Miner uvažoval o počítačovém využití.