Athlon 64 3000+ přetaktování: získejte zdarma dalších 1000+ | Kapitola 2
Seznam kapitol
Přetaktování procesorů se v dobách, kdy výkonné procesory stály desítky tisíc korun, stalo metodou, jak za málo peněz získat maximum výkonu - stačilo koupit nižší typ a zvednout jeho pracovní frekvenci. Dnes jsou levné procesory mnohem výkonnější, ale touha po maximálním výkonu zůstala. Proč o tom mluvím? Z nedávno uvedené nové řady procesorů AMD Athlon 64 s jádrem Winchester (90nm) se nejspíše stane nový milník v dějinách PCtuningu - ukazuje se totiž, že i základní typ 3000+ je možné vyladit až na výkon dnešní procesorové špičky.
Základní deska a na ní použitá čipová sada, je vedle samotného procesoru nejdůležitějším faktorem úspěšného přetaktování na vyšší a hlavně stabilní frekvence. Můžete mít výtečný procesor co se jeho frekvenčního limitu týče, ale pokud jej osadíte do základní desky, která není tzv. "overclockers friendly" (nedisponuje přetaktovávacími schopnostmi), zůstane vám potenciál procesoru víceméně skrytý. Proto pokud máte v úmyslu si s overclockingem začít tykat (na kterékoliv platformě), nesmíte zanedbat výběr základní desky a čipové sady, kterou bude osazena (to by měl dnes už být snad všeobecně známý fakt).
Ne jinak je tomu i v našem konkrétním případě. Jelikož jsme se rozhodli "natáhnout na skřipec" Athlon 64 3000+ určený pro socket 939, neměli jsme nikterak široký výběr mezi čipovými sadami. Proto zřejmě nikoho nepřekvapím, že jsme použili čipset nVIDIA nForce3 250Gb v podání základní desky MSI K8N Neo2.
Poznámka: desky s čipovou sadou VIA K8T800 (případně pro socket 939 s čipovou sadou VIA K8T800 Pro) se pro přetaktování procesorů Athlon 64 nehodí, zřídkakdy se na této platformě podaří zvýšit frekvenci procesoru nad 115%. Vaše volba by proto měla vždy a zásadně padnout na čipovou sadu nForce3 250Gb (nForce4, K8T890 a vyšší...). Poznámka: Na platformě nForce3 jsme se se dostali až na 130% původní frekvence...
Se základní deskou souvisí patřičné nastavení BIOSu. Následují fotky právě těch nastavení, která jsou pro overclocking klíčová a která se budete muset naučit ovládat, pokud se hodláte do přetaktování pouštět. Rovnou tedy zamíříme do nabídky obsahující možnosti ladění výkonu, kterou MSI označuje jako "Cell menu". Následuje obrázek zachycující obsah této položky.
Na prvním místě se nachází výpis aktuální frekvence procesoru a pamětí (Current CPU / Memory Clock), což vám umožní se rychle zorientovat, pokud si nejste jisti, na jaké frekvenci zrovna "běžíte".
Následuje podskupina "DRAM Configuration", kde máte další volby týkající se paměťového subsystému:
Mějte na paměti, že pod údajem vyjádřujícím frekvenci pamětí (Max Memclock) se nachází příslušná dělička, vztahující se k taktování procesoru. Frekvence paměti se ve skutečnosti odvozuje přímo od frekvence procesoru, my si tuto hodnotu ale přepočítame na externí takt procesoru (někdy nepřesně označovaný jako FSB, my u tohoto označení také v tomto článku pro jednoduchost zůstaneme).
-
133MHz značí děličku 3/5 FSB
-
166MHz značí děličku 4/5 FSB
-
200MHz značí 100% FSB
Při přetaktování procesoru se tedy frekvence pamětí mění - nelze ji napevno "zmrazit" (jak by se mohlo podle položky Max Memclock zdát). Pokud máte paměti DDR400 (takt pamětí 200MHz, Double Data Rate) a externí frekvenci procesoru zvednete z 200 (standard) na 250MHz, budete muset změnit Max Memclock na 166MHz abyste paměti provozovali na 200MHz (4/5 z 250MHz je 200MHz).
Naštěstí máte, jak již bylo řečeno, v Cell Menu indikátor stávající frekvence paměti (pokud ale cokoliv měníte, nezapomínejte na to, že pro nastolení nových hodnot je nutné provést restart).
Dynamic Overclocking zapíná a vypíná firemní funkci z produkce MSI, která při své aktivaci automaticky přetaktuje systém podle zvoleného výkonnostního stupně (ty jsou zde pojmenovány podle vojenských šarží). Tuto funkci dnes nevyužijeme, proto ji doporučujeme vypnout (Disabled).
Další položkou s kterou budete zřejmě muset pracovat v případě touhy po vyšší metě (frekvenci CPU) je "HT Frequency". Athlon 64 3000+ pracuje s HyperTransport-em o frekvenci 1000 MHz. Pro potřeby overclockingu je tuto frekvenci nutné snížit (násobič 5x snížit na 4x nebo 3x).
Dále je v pořadí položka "Cool n Quiet
Výčet završuje možnost nastavení frekvencí (Adjust CPU FSB Frequency, standardně 200MHz, tato položka je nejdůležitějším nástrojem přetaktovávače), násobiče procesoru a také napětí. Pro dosažení co nejvyšší frekvence procesoru je vhodné mu dodat více energie (CPU Voltage). Pro někoho může být na první pohled poněkud matoucí přítomnost dvou položek týkající se napětí procesoru. V tom případě vězte, že CPU VID zastupuje bezpečné hodnoty, přičemž zdejší strop činí 1.55V. Athlon 64 3000+ pracuje standardně s napětím 1.4V, napětí pod 1.6V lze považovat za bezpečné, nad 1.7V by mohlo dojít ke zničení procesoru.
Pokud budete chtít procesor zkusit vybičovat o poznání výše, tak pak se vám bude moci hodit právě položka "CPU Voltage", kde lze zvýšit napětí ještě o něco více. Následující obrázek však ukazuje, že zde jsou hodnoty, které jsou barevně označeny - MSI tím dává najevo, že se již jedná o nestandardní nastavení a hodnoty červeného zabarvení se již vyloženě nedoporučují (stejně barevně diferencované jsou i možnosti nastavení napětí u pamětí a AGP).
S problematikou přetaktování je samozřejmě úzce spojená otázka chlazení. Nutno ovšem podotknout, že nové 90nm procesory z produkce AMD (narozdíl těch od Intelu) v tomto směru velice mile překvapily. Když přihlédnu k teplotě Pentií 4 s jádrem Prescott a dosavadních Athlonů 64, tak lze říci, že nové 90nm procesory AMD jsou opravdu "vlažné". Ani po přetaktování našeho kousku se teplota nedostala na takovou úroveň, jakou lze vysledovat u Pentií 4 na standardní frekvenci.
Při standardní frekvenci ukazuje monitoring v BIOSu teplotu procesoru 38 stupňů
(to by mnoho z nás u tak výkonného procesoru nečekalo...)
Co ale v nastavení nikde nenajdete, je jeden velice důležitý fakt, na který by se nemělo při přetaktovávání zapomenout. Řeč je o integrovaném diskovém řadiči Serial ATA (SATA), který v některých případech může působit problémy - obecně se udává hodnota FSB, kdy řadič přestane pracovat, kolem 210 - 215 MHz. To opravdu v takovém případě moc růžově nevypadá, nicméně existuje řešení - stačí SATA disk připojit na 3. nebo 4. konektor (jejich frekvence nevychází přímo z HT jako u konektorů 1. a 2.) a problémy by měly zmizet.
Pro přehlednost následuje tabulka shrnující jednotlivá nastavení ovlivňující úspěšnost vašeho přetaktovávacího úsilí.
|
Tuning paměti (záleží na kvalitě paměti) | |
| CAS latency - Tcl | 2, 2.5, 3 |
| 1T / 2T Timing | auto, 1T, 2T |
| Trcd | auto, 2, 3, 4, 5, 6, 7 |
| Tras | auto, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15 |
| Trp | auto, 2, 3, 4, 5, 6 |
|
Nastavení napětí | |
| CPU VID | 0.825 až 1.550 V (po 0.025 krocích) |
| CPU | Over VID 3.3%, 5%, 8.3%, 10% |
| Paměť | auto, 2.55 až 2.85 (po 0.05 krocích) |
| AGP | 1.5 až 1.85 (po 0.05 krocích) |
|
Nastavení frekvencí | |
| FSB | minimum 200 MHz - maximum 450 MHz |
| Násobič procesoru | 4 - 12 (podle procesoru) |
| Frekvence pamětí | auto, 100, 133, 166, 200 (násobič) |
| HyperTransport | 1x, 1.5x, 2x, 2.5x, 3x, 4x, 5x |
| AGP | 66 - 100 MHz |
Společně se základní deskou nesou svůj podíl na úspěchu také použité paměťové moduly a chladič procesoru. Nejenže jde o rychlostní možnosti (frekvence, časování) ale také jsou bohužel známy problémy s kompatibilitou pamětí u Athlonů 64. Platforma socket 939, jak už většina z vás ví, pracuje s dvoukanálovým řadičem pamětí (jež je obsažen v jádru procesoru), pročež je možné použít v dvoukanálovém režimu dohromady až 4GB paměti DDR400 (s využitím čtyř 1GB modulů). bez narušení funkce Cool ´n´ Quiet. V případě socketu 754 je možné použít pouze dvou modulů DDR400 a nebo 3 modulů DDR333, ovšem v tom případě musí být deaktivována funkce Cool ´n´ Quiet (u některých starších desek dokonce i při použití dvou modulů).
Pro naše účely jsme vybrali, pro někoho možná překvapivě, dva 256 MB moduly DDR500 značky A-Data ze série Vitesta (takto jsou značeny vysokorychlostní moduly této značky). Jak je na následujícím obrázku naší testovací "sestavy" vidět, jedná se o moduly vybavené pasivními chladiči s červenou povrchovou úpravou. Za nimi lze spatřit námi použitý chladič procesoru v podání značky Nexus, AOP-6400 s měděnou základnou, který sice nedosahuje nějak extrémních výsledků (vyznačuje se zejména tichým chodem), nicméně jádro Winchester nijak vysoké nároky na chlazení ani nemá. V klidu monitoring hlásí teplotu 38 stupňů a při plném zatížení programem Prime95 se teplota dostala maximálně na 49 stupňů - opakuji, že jde o teplotu při plné zátěži. S teplotou jsou na tom tedy nové Athlony 64 opravdu dobře.
Možnosti nastavení a použité komponenty jsme si tedy představili, můžeme se tedy již konečně dostat k tomu, jak se nám naše úsilí vyvedlo a na kolik jsme procesor nakonec přetaktovali, což je asi hlavní otázka, kterou si kladete od samotného nadpisu. Nejprve nahlédněme co na procesor v nepřetaktovaném stavu říká diagnostická utilita CPU-Z.
Nejnovější verze 1.24 již jádro Winchester korektně rozezná. Metodou pokus-omyl jsme nakonec (po mnoha restartech a šachování s "ClearCMOS" jumperem) dospěli k maximální stabilní hodnotě FSB 262 MHz (odtud tedy pomyslných 260 "procesorových" koní) při napětí zvýšeném na 1.55V. Frekvence procesoru se tak dostala z původních 1800 MHz až na 2358 MHz. Chybělo jen 42 MHz k tomu, abychom se dostali na stejnou frekvenční úroveň nedávno uvedeného Athlonu 64 4000+ (ten má ale ještě navíc rozdílnou cache L2 o velikosti 1 MB).
Dosáhli jsme tak frekvenčního nárustu procesoru o 558 MHz, což vůbec není špatné. Vzhledem k nominální frekvenci je to navýšení o celých 31%. Paměť při tomto nastavení pracovala na frekvenci 214 MHz (takže efektivních 428 MHz).
Přestože jsme použili nadstandardní moduly DDR500, tak jsme je museli oproti plné rychlosti FSB zpomalit, jelikož při poměru 1:1 by musely pracovat na frekvenci 524 MHz, což nezvládaly.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
