Atari 2600: Příliš růžové vzpomínky? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Miluji technologické retro – a proto mě těší, že se v poslední době objevují technologické retro hračky. Problém je ale v tom, že někdy jde o hračky podivné a spíše než aby poučily mládež o kráse minulosti a o tom lepším, s čím jsme si mohli kdysi hrávat, ukazují jen to, v jakém pravěku jsme tehdy žili. Právě tak je tomu třeba u znovuzrozené konzole Atari 2600.
Problém je v tom, že Atari 2600 představovalo vždy nouzové řešení, ultralevný hardware pro ty nejchudší hráče. Přestože si jeho majitelé asi pamatují hry na téhle konzoli jako zábavné a přelomové, dnes je úplně zjevné, že oproti jen o trochu novějšímu hardwaru byla tahle platforma vážně, vážně slabá. Prostě sedmdesátky! Jako ukázka toho, jak primitivně vypadala druhá generace domácích konzolí, by stačilo asi video na YouTube – ostatně mi přijde, že až tak megapopulární tam tahle konzole není. Hry z Atari 2600 jsou zábavné opravdu málokdy – a prakticky všechny vypadají opravdu hrozně. Jediné oči, které vidí u těchto titulů krásu, jsou oči zaplavené sentimentem a vzpomínkou na krásy mládí. Většina jiných lidí vidí jen směsici barevných a blikajících ploch doplněných skřehotáním.
O co by bylo lepší udělat retro konzoli s hrami z Amigy...
Neo Geo...
anebo třeba z Commodoru 64!
I ta šedesát čtyřka má hry technologicky o třídu až dvě lepší a mnoho z nich je mnohem, mnohem zábavnějších. Retro? Ano: Ale nějaké rozumné retro, prosím.