Atari 2600: Příliš růžové vzpomínky? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Miluji technologické retro – a proto mě těší, že se v poslední době objevují technologické retro hračky. Problém je ale v tom, že někdy jde o hračky podivné a spíše než aby poučily mládež o kráse minulosti a o tom lepším, s čím jsme si mohli kdysi hrávat, ukazují jen to, v jakém pravěku jsme tehdy žili. Právě tak je tomu třeba u znovuzrozené konzole Atari 2600.
Jakkoliv respektuji programátory, kteří dokázali udělat hru s pouhými 128 byty RAM, je přehlídka her pro Atari 2600 kolekcí nepochopitelných hranatých zmatků. Některé hry, jako Atlantis, Frog Pond nebo Solaris nevypadají až tak špatně, ale většina z nich obsahuje jen velké jednobarevné plochy a hráč vypadá... jako puntík.
To mohlo být impozantní někdy v roce 1978, ale s příchodem osmibitů počátku 80. let vypadala grafika Atari 2600 opravdu primitivně. Srovnal bych ji přinejlepším s Commodorem VIC-20 (1980), na další generaci počítačů, jako byl Commodore 64, Atari 800 či ZX Spectrum, tahle konzole rozhodně neměla. Neměla na ně už proto, že tyhle počítače měly svoji vlastní videopaměť a zobrazování mohlo být mnohem komplexnější.
Hry pro Atari 2600 se vyznačovaly obvykle dvěma rysy: Vznikaly rychle a byly primitivní. S hardwarem konzole se nedalo nic moc dělat, výsledné zobrazení bylo přinejlepším hodně abstraktní a nemohlo rozumně zobrazovat text. Pro platformu vzniklo více než 550 her, z nichž některé byly dobré, některé legendární a jiné opravdu raritní. Většina je docela generická.