Komentář: Jak nám extrémisti berou hračky | Kapitola 5
Seznam kapitol
Jednou z nejúžasnějších věcí, kterou jsme na CES 2015 mohli vidět, byly drony. Pokud se vám líbí, tak si je rychle kupte: Je jen otázkou času, než nám je zakážou. Bude to stejné jako u laserů či vlastního pití na palubách letadel. Vždy se najdou šílenci a extrémisti, kteří výdobytky vědy zneužijí a přimějí naše politiky k tomu, aby to všechno radši zakázali.
Vynechejme úvahy o tom, zda je rozumné konstruovat jaderné elektrárny tak, aby je mohla ohrozit kvadrakoptérová Včelka Mája nesoucí dvě kila TNT. (Není. Jaderná zařízení je třeba postavit tak, aby je neohrozil ani náhodný pád dopravního letadla či malého meteoritu.) Pointa je v tom, že se z další báječné hračky pro velké kluky stává nástroj pro národní ohrožení a je tedy velmi pravděpodobné, že nám bude zabaven a zakázán.
Tak to totiž v moderním západním světě chodí, dámy a pánové: Jakmile něco vypadá nebezpečně a politik to jako nebezpečné vyhodnotí, je to plošně zakázáno. Koncept, který dovoluje občanům, aby vlastnili potenciálně nebezpečné věci a byli za jejich zneužití tvrdě potrestáni, nás pozvolna opouští. Laissez faire, filozofie preferující svobodu, v zásadě říká tohle: Můžeš si dělat, co chceš, pokud tím nezasáhneš do práv jiného. A pokud zasáhneš, může se s tebou soudit a můžeš být přísně potrestán. V praxi to funguje tak, že stát nekontroluje vlastnictví potenciálně nebezpečných předmětů (například zbraní), ale přísně trestá jejich zneužití.
Moderní je opak této filozofie, státní paternalismus, který nahlíží na občany jako na mentálně retardované děti. Ožral ses a odpálil sis dělbuch v ruce? No, to je chyba dovozce, který měl předpokládat, že se někdo může ožrat a hrát si s dělbuchy. Nechal jsi kyselinu sírovou v dětském pokoji a děti se ti poleptaly? Tak to je problém prodejce, protože flaška měla mít dětskou pojistku a vůbec: Je nutné, aby se občanům prodávala kyselina sírová?
Státní paternalismus je velice socialistický a velice moderní. Překvapivé je, že se nevyskytuje jenom v Evropě (kde by ho člověk čekal), ale také v Americe (kde by ho fakt nečekal). V USA je například zakázáno čokoládové vajíčko Kinder Surprise, protože hrozí, že by nějaké děcko mohlo celé to vajíčko polknout včetně obsahu a zadávit se. Podobný spor byl řešen v Anglii, kde se to dvěma dětem skutečně podařilo, nicméně zákonodárce celkem rozumně usoudil, že kdyby se měly zakázat všechny hračky, jejichž části jsou potenciálně nebezpečné, tak by jich na trhu moc nezbylo.
V Americe se na to dívají jinak. Hračka obalená vrstvou čokolády je zjevně děsivá a nebezpečná. V roce 1938 usoudili, že hračka obsažená „zcela či částečně v poživatelném produktu“ je problém. Vzhledem k tomu, že v Americe bylo běžné dávat ceny dovnitř produktů (typicky mýdla), tak se to dá trochu pochopit – nechcete polknout čokoládový bonbon obsahující kuličku či vylámat si zuby na ocelové figurce schované v bonbónu. Jenomže tyhle racionále překonal paternalismus a vztahuje se i na produkty, u nichž se předem ví, že nějakou hračku obsahují.
My jsme si Kinder Surprise vždy rozlomili a čekali a hledali v něm hračku, americký paternalismus předpokládá, že se může najít exot, který tenhle koncept nepochopí i přesto, že hračka je schovaná ve výrazně žlutém a hodně velkém obalu. Děcka typu Honey Boo Boo by je pravděpodobně mohla zhltnout celá včetně staniolu. Proto v roce 2011 americkému občanovi, který jedno vajíčko Kinder Surprise dovezl, hrozila pokuta 300 USD. To ale nic není, v roce 2012 byli zatčeni dva zločinci, kteří si z Kanady přivezli šest vajíček Kinder Surprise a celníci jim vyhrožovali pokutou 2500 USD za každé. ˇ
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
