Komentář: Jak nám extrémisti berou hračky | Kapitola 3
Seznam kapitol
Jednou z nejúžasnějších věcí, kterou jsme na CES 2015 mohli vidět, byly drony. Pokud se vám líbí, tak si je rychle kupte: Je jen otázkou času, než nám je zakážou. Bude to stejné jako u laserů či vlastního pití na palubách letadel. Vždy se najdou šílenci a extrémisti, kteří výdobytky vědy zneužijí a přimějí naše politiky k tomu, aby to všechno radši zakázali.
Snaha omezovat svobody, kvůli kterým umíraly celé generace statečných lidí, dnes eskaluje. Je hrubou chybou, pokud se jenom pasivně díváme na to, jak nám je berou – a je ještě horší, když na tom někdo aktivně participuje. Není větší hodnoty než svoboda, i když za ni musíme zaplatit – a každá generace za ni musí zaplatit.
Tak například zbraně. Vlastnictví zbraní nepředstavovalo na konci 19. století v Británii problém, přestože tato země poskytovala útočiště extrémistům, jako byl Karl Marx. Když si přečtete Churchillův životopis, narazíte na zajímavou zmínku o akci, kdy se se svým revolverem v ruce přidal k britským policistům, kteří se dobývali do budovy obsazené anarchisty. Představte si dnes, že byste pomáhali policii tak, že vytáhnete svůj revolver a půjdete s nimi riskovat svůj vlastní život, bok po boku policistů. Dnes. V Británii.
Už se smějete? Ne, nikdo informovaný se nesměje. Kvůli riziku komunistické revoluce bylo omezeno vlastnictví střelných zbraní. Po tom, co se stalo v roce 1917 příbuzným Rusku, se tomu britská královská rodina vážně nesmála. Poté, co byla Británie zbavena střelných zbraní, se jim rozmohly útoky ve středověkém stylu, tedy s meči a katanami. Civilizovaná policie by se takovým útokům vysmála – tedy před tím, než by novověké šermíře skolila střelbou.
Nicméně ani toto není dnes akceptovatelné, takže Británie zakázala plošně vlastnictví dlouhých chladných zbraní.
Pak se zdvořile přihlásili nejen šlechtici, vlastnící na svých hradech stovky „útočných zbraní“, ale i veteráni, kteří pro Impérium bojovali proti Japoncům a dovezli si – nezřídka vlastní krví vykoupenou – kořist. Pod jejich nátlakem začala britská vláda ustupovat a uvolnila nejdříve vlastnictví starých zbraní, jako jsou shin gunto katany (1935-1945) a později pro provozovatele bojových sportů, jako je kendó, také „tradičně vyráběné katany“.
Logika je za tím prostá a vysvětluje ji příručka SAS: Zbraň je přesně tak dobrá, jak dobře ji umíte použít. V ruce amatéra je meč neškodný a tváří v tvář policii směšný. Zákaz určitého typu zbraní je nesmyslný: Můžou vám zakázat například nože, ale ty lze nahradit taktickou tužkou anebo třeba křížovým šroubovákem, který je, mimochodem, levnější a přitom účinnější.
Současné britské zákony vám nicméně zakazují brát si na ulici cokoliv, co umíte použít jako zbraň. Takže podle příručky SAS „pokud umíte bojově použít koťátko, tak ho nesmíte nosit s sebou“.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
