Ten zvládne to a ta zas tohle: AI vstupuje do zoologické zahrady inteligencí | Kapitola 3
Seznam kapitol
Inteligence je zatracený koncept, u něhož zmatení souvisí s utilitární potřebou nějak ji měřit. Inteligencí je přitom celá řada kvalitativně odlišných typů, z nichž některé jsou obvyklejší a pochopitelnější a jiné naopak naprosto exotické.
Zajímavé je, že tohle funguje i u oborů, které nemají žádný smysl. Existují obory, jako jsou esoterické vědy, které standardní věda samozřejmě za vědu nepovažuje, ale i ty mají svoje znalostní báze a deduktivní procesy. Nemyslím tím pouťovou esoteriku, která se prodává nešťastníkům, ale opravdovou historickou esoteriku, která se dá srovnat například s historickým právem anebo historickou medicínou.
Jde o rozsáhlé obory, které vytvářejí komplexní představu o světě a o tom, jak se tahle představa vyvíjela. Když šlápnete na chatě na střep, asi na to nevytáhnete staroegyptská zaklínadla, nicméně řada jejich postupů, jako uzavřít ránu medem anebo dát na to syrové maso, je ve skutečnosti funkčních. Zaříkání je k tomu extra – a dnes je to něco, co by pokrokový lékař nazval holistní medicínou: Když o vás otrávený lékař bude mluvit jako „o té noze“, ováže vám to a bez zájmu vás vyrazí z ordinace, bude to fungovat jinak, než když o vás projeví zájem, bude se vám věnovat a psychicky vás podpoří. Staří lékaři to věděli, ti moderní se to teprve učí.
Pokud budete mít dostatečně rozsáhlé znalosti, budete působit inteligentně a dokonce moudře, i když ve skutečnosti neumíte nic jiného a nedokážete provádět komplexní inferenci. Ta se podstatně více ukazuje u oborů, kde musíte znalosti aplikovat, což je například konstrukce anebo vývoj. To, že máte nějakou abstraktní znalostní bázi, je jedna věc, to, že z toho musíte udělat něco, co nějakým způsobem funguje, věc naprosto jiná.
Z důvodů, které jsou dost těžko pochopitelné, panuje obecná představa o tom, že například běžný právník je inteligentnější než například schopný instalatér, i když je to dost pravděpodobně naopak. V prvním případě můžete přežít s encyklopedickými postupy, v druhém případě musíte řešit problém, pak další problém a další problém, navzájem sice sobě podobné, ale každý jiný.
V případě, že stavíte něco nového, už rutinní postupy úplně nefungují. S tím, jak se stavění ve 20. století industrializovalo, se rozhodování zjednodušilo – ale ve chvíli, kdy stavíte něco atypického, už musíte zapojit docela dost inteligence. Zedník, který nepřemýšlí, nedokáže ani postavit rovně zeď, natož aby vám postavil třípatrový palác.
Osobně považuji za vtipné, že už v Akkadu se nahlíželo na stavitele domů jako na stejně zodpovědné, jako byli lékaři. To, co vnímáme jako absenci inteligence u podobných profesí, je obvykle zneužívání inteligence v duchu „do bude dobré, to se dá ochcat“. Je mi líto, ale schopnost efektivně ochcávat věci tak, že se ve finále nic nestane, je určitý temný rys inteligence – ona to není jen pozitivní věc.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
