Operační systémy: První linuxové krůčky: Instalace | Kapitola 2
Seznam kapitol
Po seznámení s distribucemi Linuxu, přišel čas si Linux vyzkoušet. "Špatná" zpráva je, že pokud jste si pro své první linuxové krůčky po úvodním článku vybrali jinou distribuci než Debian nebo Mandrake, budou vaše začátky trochu složitější, protože právě těmto dvěma distribucím se budeme věnovat. Možná vás napadne otázka: Proč dvě a ne jedna? Snažil jsem se vybrat tak, abych uspokojil ty, kteří chtějí získat komfort v podobě instalátoru, který detekuje HW, umí přerozdělit disk, aby Váš(e) stávající OS zůstal(y) nedotčen(y) a obsahuje pokročilé konfigurační nástroje - tím je Mandrake, pro tyto vlastnosti je často doporučován stávajícím uživatelům Windows pro nejjednodušší přechod na Linux. Pro ty, kteří se rozhodli do Linuxu proniknout poněkud více, jsem vybral Debian, který nic nebude dělat za vás a veškerou konfiguraci a instalaci ponechá na vaši "inteligenci". Takže jedna distribuce by byla samozřejmě málo. Možná se teď ptáte: Proč jen dvě? Bylo by asi nad moje síly v rozumném čase se věnovat podrobněji více než dvěma linuxovým distribucím. Takže víc než dvě jsou až moc.
Předpokládám, že většina z vás bude instalovat z bootovatelných CD, proto se popis bude vztahovat na tento typ instalace. Po nabootování z CD (boot z disket, jejichž obrazy se také nalézají na CD, či start instalace Linuxu z DOSu z připojeného CD je také možný) se objeví úvodní obrazovka ve znakovém režimu, ze které je možné odstartovat několik různých instalačních jader, funkčními klávesami vyvoláte nabídky s nápovědou a různými možnostmi startovacích parametrů, kterými lze ovlivnit start příslušného jádra, kterých se na prvním CD nalézá několik. Pokud nevíte, které jádro zvolit, je stačí klepnout na klávesu Enter což má být bezpečná (safe) volba, která zavede jádro z názvem idepci (též linux) - instalační jádro řady 2.2. Dalšími možná jádra jsou compact a vanilla, obě založené na jádrech řady 2.2, jediné jádro vycházející z řady 2.4 má na instalačním CD název bf24.
Základní kroky, které je třeba pro instalaci Debianu udělat jsou vlastně jen:
- rozdělení pevného disku
- instalace jádra a modulů
- instalace základu systému (tzv. basesystem)
Instalační program toho samozřejmě umí více, ale to jsou opravdu jen ty nejzákladnější kroky, pro instalaci Debian Linuxu.
Vyberte si tedy nějaké jádro pro instalaci, napište jeho název a klepněte na Enter. Instalace právě začíná...
Po zavedení jádra do paměti, se spustí detekce HW. U Linuxu vždy víte co se se systémem děje, protože se hlášení vypisují na obrazovku nebo do nějakého log souboru. U startujícího jádra je proto jednoduché analyzovat případnou chybu či nedostatek, pokud například start jádra selže. Posledních pár řádků na obrazovce by mělo i začátečníka navést správným směrem, kde hledat problém. Zastavilo se jádro při detekci pevného disku? Problém bude pravděpodobně v něm, nebo v řadiči, apod.
Pokud start jádra proběhl správně mělo by se vám objevit okno s výběrem jazyka,
ve kterém bude probíhat instalace (i když je v seznamu čeština, nečekejte u Debianu stoprocentní počeštění veškerých částí instalátoru, pozn. aut.), další je výběr varianty jazyka.
Po té se už otevře hlavní nabídka instalátoru v příslušném jazyce.
Možnost v nabídce umístěná jako první, je v každém kroku instalace ta, která by měla logicky následovat (skrývá se pod volbou další). Není to ale podmínkou, instalační program obvykle nabízí jeden nebo více alternativních kroků (volitelné, volitelné1, atd.), které jsou v dané fázi instalace logicky možné. Po prázdném řádku v nabídce už následuje výčet všech možností, které instalátor umožňuje. Je proto jednoduché, některý krok udělat dříve nebo naopak se k nějakému kroku vrátit, pokud to sami uznáte za vhodné či potřebné. Pokusím se vás provést nutnými fázemi instalace, tak aby jste si byli schopni Debian Linux nainstalovat (sami zjistíte, že to je vlastně jen odklepávání volby další, další, další...).
Proveďte kroky:
- konfigurace klávesnice
- rozdělit pevný disk
po výběru diskové jednotky a informacích o omezení programu Lilo (LInux LOader, viz. dále), se spustí jednoduchý celoobrazovkový program na dělení pevného disku - cfdisk. Instalátor předpokládá volné místo na disku, nebo místo, které může být smazáno a využito pro oddíly Linuxu, pokud chcete již rozdělený disk s daty přerozdělit, použijte program fips, který naleznete také např. na prvním instalačním CD Debianu nebo jiný program, který umí zmenšovat diskové oddíly bez ztráty dat - instalaci Mandrake, PartitionMagic, apod. Začátečníkům bude stačit jeden nepovinný oddíl pro swap a jeden startovatelný (bootable) oddíl pro Linux. Jaké zvolíte pořadí oddílů a typ (primární či rozšířený logický) nechám na vás.
i Zdroj: PCTuning.cz - inicializovat a aktivovat odkládací oddíl
tj. formátování swapovací oblasti, tedy pokud byl takový oddíl vytvořen. Je možné inicializovat s testováním špatných bloků.
i Zdroj: PCTuning.cz - inicializovat linuxový oddíl
pokud jste nastartovali jádro bf24, budete mít na výběr s více souborových systémů: EXT2, EXT3, ReiserFS (pokud by jste chtěli jiný, stáhněte si z Internetu upravenou instalační disketu). U ostatních jader máte k dispozici pouze EXT2. Pokud jste se rozhodl pro žurnálovací FS EXT3 a z nějakého důvodu neinstalujete s jádrem bf24, dá se jednoduše FS EXT2 změnit na EXT3, po nainstalování Linuxu a instalaci nového jádra (opačně to jde samozřejmě také). Po úspěšné inicializaci je nutné linuxový oddíl připojit jako kořenový filesystém, jinak další kroky nemohou být dokončeny, protože by nebylo kam instalovat.
i Zdroj: PCTuning.cz - instalovat jádro a moduly operačního systému
ani na tomto kroku není nic složitého. Vybalí se jádro a ovladače a nakopírují na disk.
i Zdroj: PCTuning.cz
i Zdroj: PCTuning.cz
- konfigurovat moduly s ovladači zařízení
čekáte v téhle fázi první problémy, protože Debian nedetekuje hardware? V tom případě budete příjemně překvapeni, protože pokud tento krok přeskočíte, nestane se, že by se vám Debian Linux po instalaci z disku nerozběhl, protože Linux běží už teď se stejným jádrem :-). Konfiguraci potřebných ovladačů můžete provést kdykoli později příkazem modconf. Přece jen bych upozornil na pár případů, kdy je dobré nějaký ten ovladač zavést. Chcete-li aby vás v dalších krocích instalátor provedl konfigurací sítě, najděte a zaveďte ovladač pro vaši síťovou kartu, pokud není obsažen přímo v jádře. Jestliže potřebujete pro instalaci pracovat se SCSI, zaveďte ovladač pro váš host adapter, atd. (nejvíce ovladačů jako moduly je v instalačních jádrech vanilla a bf24, pozn. aut.). Můžete si odzkoušet, že je možné ovladače nahrávat a zase uvolňovat z paměti.
i Zdroj: PCTuning.cz
i Zdroj: PCTuning.cz - konfigurace sítě
pro konfiguraci sítě je nutné nahrát ovladač síťové karty, viz. předchozí krok. Pokud síťovou kartu nemáte, ale přesto chcete používat služby závislé na síťové kartě, nahrejte síťový ovladač dummy, což je jakási softwarová síťová karta. Zadejte jméno počítače; pokud nejste připojeni do sítě, kde je k dispozici server pro automatickou konfiguraci sítě (DHCP nebo BOOTP server), zadejte IP adresu a masku sítě; pokud máte v síti výchozí bránu, zadejte i její IP adresu; název domény; adresy DNS serverů jestliže v síti nějaké máte.
i Zdroj: PCTuning.cz
i Zdroj: PCTuning.cz
i Zdroj: PCTuning.cz
i Zdroj: PCTuning.cz
i Zdroj: PCTuning.cz
i Zdroj: PCTuning.cz
i Zdroj: PCTuning.cz
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
