Obtížnost her včera a dnes, aneb zlaté časy nehratelných opusů | Kapitola 4
Seznam kapitol
Jedním ze současných populárních trendů ve videoherním rybníčku jsou hry, které nic neodpouštějí, nic vám neusnadňují a svou obtížností hráče až frustrují. Jsou ale opravdu tak těžké, když je srovnáte s tituly, jež jsme běžně hrávali v dávných časech, které mnozí považují za zlatou éru hraní, kdy byly ještě hry originální a zábavné?
Walker
Typ hry: 2D střílečka
Vývojář: DMA Design
Platformy: Amiga
Pokud byste chtěli změnit historii a budoucnost, jaký prostředek byste si k tomu vybrali? Pochopitelně obří mechanické kuře vybavené dvěma 30mm rotačními kulomety – aspoň to si zvolili za nástroj zkázy vývojáři amigácké střílečky Walker. Inspirací jim byla vlastní hra Lemmings, takoví ti malí roztomilí zelenohlaví mužíčci, které se snažíte zachraňovat před vlastní hloupostí. Titěrným provedením postaviček a jejich množstvím na obrazovce ale veškerá podobnost končí, vzhledem k tomu že ovládáte zmíněné kuře, váš cíl je zcela opačný.
Pokud se na obrazovce hýbe něco jiného než kurzor vašeho zaměřovače, je to špatně. V nezvyklém pohybu zprava doleva procházíte čtyřmi různými levely (Německo 1944, LA 2019, současný Střední Východ a vzdálená budoucnost 2420) a zabíjíte všechny ty prťavé i ty větší blechy, co jich na monitoru hýbe nepočítaně. Můžete je i rozšlapávat kovovýma nohama, ale většinu obstarají kulomety. Němci na vás dokonce nasadí Zeppelin a sebevražedná komanda se snaží šplhat po trupu Walkera a umístit tam nálože. Jinak se musíte vypořádat se standardními nepřáteli od vojáků přes tanky a stíhačky až po raketová sila. První dvě úrovně byly přístupné v režimu Easy (dost relativní pojem), do dalších dvou jste se ale podívali jen při nastavení obtížnosti na Arcade.
Walker je další hra, kterou se mi nepodařilo dohrát, protože už druhý boss v LA, pásový obrněnec vystřelující rogala, která pak zasypávají Walkera bombami, byl docela tuhý oříšek. Ale středovýchodní elektromagnetický jeřáb už byl už nad moje síly. Ničit pojízdné raketové nosiče, jejichž trosky na vás pak jeřáb shazuje, byl nerozlousknutelný oříšek. Walker se dá zahrát přes emulátor, takže vřele doporučuji. I po létech je ničení titěrných nepřátel pozoruhodně uklidňující… tedy dokud vás nesejmou.
Cannon Fodder
Typ hry: akční týmovka
Vývojář: Sensible Software
Platformy: od 3DO po Windows
Válka nikdy nebyla tak zábavná, jak se zpívá v titulním songu této naprosto neuvěřitelně návykové záležitosti. Shora viděná taktická akce, v níž ovládáte družstvo čtyř vojáků, se skládala z 24 misí a jejich obtížnost byla, jak jinak, stoupající – většinou se také skládaly z několika fází, takže hra obsahovala celkem 72 úrovní. Primitivně jednoduché, ale geniálně funkční bylo ovládání: levá myš pohyb, pravá střelba, obě tlačítka střela z bazuky nebo hození granátu. Náplň misí povětšinou eliminovat všechny nepřátele, nebo zničit všechny budovy (případně obojí). Zdánlivě repetitivní náplň byla vyvážena geniálně navrženými levely, kde jste postupně museli dělit svůj tým a přepínat mezi jednotlivými členy, používali jste vozidla, a vaši vojáci za každou splněnou misi postupovali po vojenském žebříčku až ke generálským prýmkům. Splněná mise znamenala i nábor nových rekrutů, takže po několika prvních úspěších stála před kasárnami na cestě vinoucí se mezi zelenými kopci slušná fronta dobrovolníků.
Kopce se pomalu zaplňovaly hroby, tak jak se vám více či méně dařilo v misích. Hra dokonce obsahovala RPG element v podobě automatického vylepšování vojáků po úspěšně splněných misích. Když jste někoho z prvních rekrutů vylevelovali až na generála, jeho ztráta znamenala velké oslabení týmu (a mauzoleum místo prostého kříže na kopci před kasárnami). Nebezpečím nebyli jen nepřátelští vojáci a jejich technika, vaše mužstvo mohlo spadnout do průrvy, utopit se, zmizet v pohyblivém písku, zabít se střelbou do vlastních řad, vlastním granátem nebo padající střechou / dveřmi budovy, kterou jste vyhodili do vzduchu atd. Postupem času se v misích objevily budovy, jež nešly zničit jinak než bazukou nebo z palebného postu, pokud vám došly střely a post byl zničen, měli jste smůlu.
U Cannon Fodderu si myslím, že by dohrát šel, měl jsem ho skoro na lopatě, chybělo mi pár posledních misí. Po pravdě, když jsem ho zkoušel v emulátoru, přišlo mi, že nepřátelé se za ta léta nějak zrychlili a zpřesnili střelbu. Podobný pocit jsem měl ale kdysi i u série Alien Breed (top-down střílečka hratelná i v co-opu) a v současnosti jí nedávám ani náhodou – možná by si Alien Breed zasloužil samostatnou položku v tomto seznamu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
