Mad Max: hitparáda plná šílených lidí a neskutečných situací | Kapitola 6
Seznam kapitol
Hry podle filmů bývají obvykle špatné, v tom lepším případě průměrné. Když se hráči dozvěděli, že připravovaný film Mad Max: Fury Road bude doprovázet herní přívěsek, rozdělilo se na dvě skupiny. První z nich hru zavrhla rovnou , ta druhá od něj pak sice nic nečekala, ale ve skrytu duše stále tak nějak doufala, že by se to mohlo podařit...
Další podstatnou složkou hry Mad Max jsou souboje. Zde bych autorům chtěla vyseknout pochvalu, neboť potyčky s nepřáteli jsou opravdu zábavné. Stylem se podobají potyčkám z Batmanovské série, i když jsou možná trošku jednodušší. Máme tu tedy systém přerušení úderu, klasický úder, těžký úder, parakotoul, parádičku na doražení a potom údery společně se zbraní, které mohou být například delší, ale o to účinnější.
Samostatnou kapitolou jsou střelné zbraně. I těch v poušti pár najdete, problém je, že náboje jsou nedostatkové zboží. Výstřely z brokovnice si tak instinktivně šetříte na horší časy. A horší časy přicházejí poměrně pravidelně, neboť v potyčkách většinou bojujete proti významné přesile. Z toho důvodu je při nich také třeba trochu přemýšlet a být neustále v pohybu.
Souboje mě hodně bavily. Nebýt jich, Mad Max by dle mého názoru upadl do zapomnění dříve, než by se dostal film z kin. To mu ovšem i tak hrozí. Prvních několik misí vás docela zabaví, jenže potom se jejich náplň začne opakovat a vy propadnete pocitu, že tady chtěl někdo uměle natahovat herní dobu.
Stejně nepříjemné je to i s vedlejšími misemi, které vás (snad kromě chytání nepřátelských konvojů) nebudou bavit už v zárodku. Shodit věž, vystřílet základnu, prostřílet se k balónu (z nějž se jen tak mimochodem můžete porozhlédnout po regionu a na mapu si tak zanést body zájmu). To je vlastně úplně to samé, co děláte v souvislosti s hlavní příběhovou složkou, jenom se to asi stokrát opakuje.
Nevím jak vy, ale já jsem zastánce toho, aby hry klidně byly kratší, ale o to kvalitnější. Když musím splnit desetkrát to samé, tak mě to prostě nebaví a u hraní se cítím spíš jako při velmi nezáživné práci. Samozřejmě toto je čistě subjektivní názor, takže opakování misí nemusí za chybu považovat každý.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
