Jsou digitální sny umělé inteligence modelem našeho skutečného snění? | Kapitola 3

O sny se lidé zajímali velice dávno – a také velmi podrobně. Je zajímavé, že video od Be Smart zmiňuje Egypťany, Freuda a Junga, ale ne Artemidora z Efezu, což byl oneioromant (vykladač snů), ale jeho metody interpretace jsou překvapivě pokrokové a svým dva tisíce let starým náhledem zcela válcuje i Junga s Freudem. Artemidoros si povšiml, že sny souvisí s potlačenými přáními a obavami a dokonce je klasifikoval podle interpretovatelnosti, tedy uvádí podmínky, podle kterých některé sny mohou mít věšteckou hodnotu a jiné jsou jen nesmysly. 

Oneiromancii se můžeme smát, dokud si neuvědomíme, že nemusí jít o věštění objektivní budoucnosti, ale o náhled do procesů, které mozek podvědomě řeší. Oneiromancie má skutečně určitou terapeutickou hodnotu, pomůže například s rozhodnutím o tom, jestli si najít novou práci – a také vám může napovědět o struktuře benzenu anebo přinést vizi tak šílenou, že díky ní vytvoříte revoluční dílo.

Tato metoda zjevně funguje, jak nám ukazuje latentní difúze – a díky algoritmům máme taky představu, jak přesně to funguje: Je to proces, kdy se iteruje nad zpočátku chaotickou informací a pak se krok za krokem začne proměňovat v něco, co má vnitřní smysl. Protože se algoritmus snaží najít řád v chaosu, není snový proces náhodný, ale má vnitřní logiku. 

Není to samozřejmě jediná metoda, jak otočit chaos na vaši stranu. Klasikou je například brainstorming, který využívá individuálních rozdílů mezi lidmi a rychlého generování nápadů, které obchází ten zatracený autocenzurní systém, který v sobě všichni máme. To se projevuje například i v tezi, že byste měli z brainstormingu vyloučit šéfy a další lidi, kteří by brzdili kreativní proces. 

Kolektivní tvoření je založené na tom, že větší okruh lidí má nejen větší znalosti, ale každý řeší problémy jinak, což zvyšuje schopnost obcházet bloky a stereotypy. Ve skutečnosti není divné, že kreativnější lidé patří mezi ty divnější a mající nezřídka velmi zvláštní sociální návyky: Brzdicí procesy totiž slouží k tomu, abychom se chovali sociálně ohleduplněji a o procesu snění se také říká, že v něm děláte šílené věci proto, že si mozek nanečisto zkouší, co by se stalo, kdybyste sociální stereotypy ignorovali. Zdálo se vám někdy o tom, že jste přišli do školy bez kalhot? Podle této teorie vám snový mechanismus vysvětluje, proč to dělat musíte!

U kreativní AI se zdá, že jde o další mechanismus kreativní facitace. Možná nás čeká exploze nástrojů, které se dívají do „bílého chaosu na zdi“ a chrlí z toho nápady, které budeme moci propojit s našimi nápady. Fakt, že jde v obou případech vlastně o velice podobný proces, je jednoduše fascinující. Buď jak buď nabízí to další nástroje, jak řešit nové problémy.