Dronová válka: Jsme na šikmé ploše?

Původně jsem zvažoval, že se znovu pozastavím u kybernetické války, která se právě vede a s ní spojené války ideologické, ale vše je příliš v pohybu na nějaké shrnutí či závěry a denní zprávy asi nemá smysl opakovat. Zatím se děje to, že se protivníci informačně oddělují, „blokující cizí propagandu“ a komunikují tu svoji, zatímco hackerské útoky pokračují.

To, čím je současný konflikt pozoruhodný, je fakt, že plnohodnotně etabluje drony jako prvoliniovou zbraň. Nejde jenom o turecké drony Bayraktar TB2, u nichž je pozoruhodná jejich efektivita, ale také zřejmě o nepříliš komunikovanou roli amerických průzkumných dronů, které Ukrajinu podporují informačně. Divné je přitom to, že většina starších komentátorů předpokládala, že Rusko má vyvinutou efektivní protidronovou obranu, což buď není pravda, anebo se o tom moc nemluví.

Buď jak buď, už není pravda, že drony jsou „srabácká zbraň“ Západu pro bombardování bojišť v rozvojových zemích bez vlastních protiletadlových prostředků, jak byly často vnímány a nejen to, jak byly také často zobrazovány v moderní filmografii. Filmy jako Good Kill (2014), Drone (2017) anebo Eye in the Sky (2015) se pohybují spíš v rovině morálních úvah o tom, jestli je akceptovatelné přijímat civilní ztráty jako cenu za zasažení významných cílů – a zda je vůbec fér střílet na lidi z druhé půlky zeměkoule.

V letectvu stále existuje teze „to have a skin in the game“, tedy že letecký boj je fér, pokud se ho účastníte a sami riskujete. Je to něco, co doprovází letectvo od První světové války, kdy občas vítěz shodil pohřební věnec svému poraženému soupeři či na fake letiště reagoval shazováním fake dřevěných bomb, aby se mu vysmál. Případně, když byl soupeř zcela vyřízený, ho nechal uniknout, jak se stalo například v případě bombardéru poškozeného B-17, kterého 20. prosince 1943 německý stíhač Franz Stigler místo sestřelu eskortoval z německého prostoru.

Je to romantický koncept vzdušného rytířství, i když, upřímně řečeno, realita byla vždy trochu jiná. Už za První světové války vyvinuli Němci koncept Jagdgeschwander, kterému se říkalo také „Létající cirkus“, jehož smyslem bylo mít vysoce efektivní stíhací jednotku složenou z es, které přesunovali po frontě, aby díky secvičenosti a zkušenostem mohli efektivně ničit britské a francouzské letouny s nezkušenými posádkami. Bylo to na míle daleko od montypythonovské srandy či nějakého rytířství – a jejich efektivita byla vražedná. To je vlastně i koncept za programem Top Gun: Získat výhodu na svou stranu a minimalizovat vlastní ztráty.