AOpen XC cube EX65 - barebone "elegán" | Kapitola 2
Seznam kapitol
Small form factor barebone systémy jsou stále oblíbenější zejména díky designu, velikosti a slušnému poměru ceny a výkonu. Po výkonové stránce ale zřídkakdy nabídly něco opravdu zajímavého, spíše se řadily k počítačům z nižšího a středního výkonového spektra. Zařadí se EX65 od AOpenu mezi ty hezké, ale nevýkonné, nebo nabídne i něco navíc?
K sejmutí bočnice je třeba odšroubovat tři šroubky na zadní straně skříně. Bočnice na mě ovšem neudělala ten nejlepší dojem. Jednak je lakována pouze z vnější strany, jednak je vcelku "papírová" - kdo je zvyklý na obvyklou sílu plechu u AOpenu, ten nejspíš zapláče. Výhodou je ale to, že bočnice je z hliníku, a tak alespoň trochu napomáhá odvodu tepla, a navíc umožňuje značnou redukci hmotnosti celého počítače.
Jak již bylo řečeno, bočnice je tvaru U a k jejímu sundání ještě nepotřebujete šroubovák. Ten přichází na řadu až ve chvíli, kdy se rozhodnete něco kutit uvnitř. Abyste se dostali k základní desce, musíte demontovat koš na mechaniky. Ten je připevněn dvěma šrouby k horní části kostry a skládá se ze dvou částí. Jedna je určena pro optickou a disketovou mechaniku a je umístěna klasicky směrem do přední části.
Druhá část je určena pro pevný disk a drží na té první díky čtyřem hlavičkám nasunutým na dráhy a jednomu šroubu sloužícímu pro aretaci. Disk je umístěn ve skříni napříč a navíc "vzhůru nohama".
Následující obrázek znázorňuje uspořádání jednotlivých částí po vyjmutí koše na mechaniky a pevný disk. Náhledy si můžete kliknutím zvětšit.
Manuál: U systému typu barebone je předpokladem propracovaný manuál. Zde se výrobce opravdu činil, a tak zde na dvaatřiceti stránkách najdete opravdu vše potřebné. V první části jste seznámeni s obsahem balení a jednotlivými součástmi systému. V dalších částech najdete úplně vše od demontáže krytu přes instalaci mechanik, procesoru, operační paměti, chladiče, přídavných karet apod. až po zapojení jednotlivých kabelů. Manuál tedy hodnotím co do popisu fyzické instalace velmi kladně. O tom, jaké utility a ovladače výrobce doporučuje nainstalovat, se však manuál naprosto nezmiňuje, a tak může nedostatečně znalého uživatele kapku vyděsit. Naštěstí jsou na instalačním CD v autorunu vidět všechny ovladače a utility, které systém potřebuje, a nevšiml jsem si žádných navíc. Takže nakonec i zde panuje spokojenost. Jedinou výtku snad lze mít k absenci manuálu v češtině, ovšem to je jev velmi obvyklý.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
