Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava A teď vážně: Proč ženy nezajímá kariéra v IT?
A teď vážně: Proč ženy nezajímá kariéra v IT?
autor: Michal Rybka , publikováno 8.9.2017
A teď vážně: Proč ženy nezajímá kariéra v IT?

Nedávno jsem se zastal v úvaze Jamese Damorea, který byl vyhozen z Google za projevení vlastního názoru. Dnes se nechci zabývat celou problematikou, kterou ve svém dokumentu pokryl, ale rád bych se soustředil na jeden bod: Proč je práce v IT pro ženy tak málo atraktivní? Je něco, co děláme špatně – anebo je v té práci něco, co většinu žen odpuzuje?


Nemůžu generalizovat, ale u těch žen, které jsem v IT poznal, mě zaujala jejich vytrvalost a smysl pro detail. Nezřídka dokázaly pracovat s nezměněnou kvalitou práce i v situaci, kdy už ostatní dělali z únavy chyby. Nevím, zda to bylo vysokou výběrovostí vzorku, který jsem pozoroval, ale kupříkladu při ladění chyb a sestavování projektů dokázaly vydržet déle a déle si udržet pozornost na detaily.

Před lety se mi stalo, že jsem s kolegou měl po běžné směně sestavit projekt – a vleklo se to až do rána, protože jsme ve stavu únavy nebyli schopni správně udělat všechny kroky, dělali jsme další a další chyby, znova a znova. Každá chyba znamenala opakování komplet celého procesu, který zabral asi hodinu a půl. Z práce na dvě hodiny se stalo peklo na celou noc, kofein nepomáhal, pouze nám znemožnil se nakonec alespoň kvalitně prospat. Programátorka, která se později starala o sestavování projektu a jeho základní testování, odváděla konzistentně lepší výkony, než jsme předvedli my.

A teď vážně: Proč ženy nezajímá kariéra v IT?

Úspěšné ženy, které jsem v IT poznal, měly především buldočí povahu – odolné, soustředěné a zaměřené na výsledek. Předpokládám, že právě toto byly faktory, díky kterým byly úspěšné. Obecně mám dojem, že právě snaha vytrvat při řešení problému je vedle inteligence patrně nejvýznamnější faktor úspěchu. Když se vám práce nedaří, tak buď utečete anebo to budete zkoušet znova a znova.

Velmi kriticky a velmi dlouho jsem přemýšlel o tom, do jaké míry je IT prostředí vůči ženám hostilní. Ano, jde nezřídka o velmi soutěživé prostředí, kde se pohybuje hodně asociálních, ale velmi inteligentních jedinců, jejichž konflikty mají nezřídka charakter války. Výměna programátora na modulu byla nezřídka spojena s jeho opakovanými žádostmi o kompletní přepracování všeho, co udělal jeho předchůdce. Osobně jsem tomu říkal „rituální upalování zdrojového kódu“. Nebylo to proto, že by práce toho předchozího byla apriori špatná, ale nástupce měl svoji filozofii, kterou vždy považoval za lepší a odmítal se přizpůsobit práci předchozího vývojáře.

Konflikty talentovaných vývojářů jsou opravdu výživné a často tam nepomůže žádný teambuilding. Špičkoví vývojáři mají svůj vlastní pohled na řešení problému, jsou extrémně inteligentní a často hrdí na to, že jsou lepší a výkonnější než ostatní a považují vysvětlování svých myšlenek těm hloupějším za ztrátu času. Výsledkem je, že je okolí vnímá jako nepřátelské. Není to ale nepřátelství jako takové, pouze chtějí mít klid na rozvíjení svých myšlenek a pohyb vpřed a odmítají ztrácet čas zbytečnostmi, jako je pomoc ostatním anebo, nedej bože, kritická diskuse o jejich rozhodnutích.

Studených válek mezi programátorskými talenty jsem zažil několik – a vždy to bylo drsné. To nejlepší, v co se dalo doufat, bylo rozdělení práce tak, aby se každý věnoval své práci a neměl rozsáhlou interakci s jiným talentem, který viděl věci jinak. Extrémně talentovaní vývojáři podle mých zkušeností nepatří mezi sociálně zdatné, vyjednávání a přizpůsobení se ostatním nepatří mezi jejich silné stránky. V okamžiku, kdy se do sebe pustili dva vysoce inteligentní a talentovaní vývojáři, byla to dost děsivá situace, protože je můžete v zásadě pouze moderovat.

Zajímavé je, že jsem podobný problém měl vždy a výhradně mezi muži, vyjednávání šlo ženám podstatně lépe, ať už dopadlo v jejich prospěch anebo v neprospěch. Konflikty ve smíšeném týmu měly podstatně méně agresivity, byly méně vyhrocené. Obecně jsem si všiml, že věkem a pohlavím smíšené týmy jsou méně konfliktní, že mají normálnější a zdravější dynamiku, pokud se v nich neobjeví někdo, kdo se ostatním pokouší dominovat za všech podmínek a okolností. Pokud existuje nějaká argumentace pro diverzitu, je to právě tahle – komunikace ve smíšeném týmu je prostě normálnější.

V IT týmech ale dominuje orientace na výkon a často se tam setkáme s lidmi, kteří si vytváří takové zvláštní skupinové uspořádání na základě konfliktů založených na inteligenci a znalostech. Soutěživost je tam vysoká – a to právě může být jeden z faktorů, který ženy od IT odrazuje. Když si tak přehrávám vzpomínky na holky a ženy, na které jsem narážel už jako dítě za bolševika v počítačových kroužcích, tak mi připadá, že vždy byly ostrakizované, ale ne proto, že to byly holky, ale proto, že zbytek skupiny hrál hru „na nejchytřejšího“, která byla velice technická, velice asociální a velmi neempatická.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
76 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 37.2Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.