Hlavní stránka Hardware Skříně, zdroje, chladiče Počítače a jejich úhlavní nepřítel: Kam s teplem?
Počítače a jejich úhlavní nepřítel: Kam s teplem?
autor: Michal Rybka , publikováno 25.8.2017
Počítače a jejich úhlavní nepřítel: Kam s teplem?

Za největšího nepřítele elektroniky považuji teplo. Pravda, přepětí anebo působení domácích mazlíčků dokáže zničit elektroniku skutečně epickým způsobem, hodným fotografování a sdílení toho děsu na sociálních sítích. Teplo ale ničí elektroniku stále, systematicky a metodicky a v celkovém součtu je podle mě zabijákem číslo jedna.


Vodní chlazení vypadá na PC Tuningu jako legrace, vždyť vodní chlazení je lepší! Je ale taky náročnější a s časem hrozí úniky vody, což je pro systém pro normální civilisty problematické. Příkladem mohou být Power Macy G5 z roku 2004, které měly kvůli vysoké teplotě vodní chlazení – a dnes je celkem běžné, že systém má nefunkční chlazení, unikla z něj voda a poškodila stroj a podobně. Přestože ve své době nešlo o příliš závažný či častý problém, objevovaly se zprávy o únicích chladicí kapaliny. Systém neměl žádnou detekci úniků, což vedlo v některých případech až ke zničení zdroje či základní desky. V pozdější době se doporučovalo při koupi stroje z druhé ruky provádět důkladnou profylaxi, případně nechat chladicí systém zcela vyměnit za novější.

Ideálem zkrátka je systém, který si umí poradit se selháním chlazení s grácií – nahlásí problém a je případně schopen dál jet s degradovaným výkonem, místo toho, aby sám sebe upekl anebo se utopil. To znamená důraz na maximálně jednoduché chlazení, tedy ideálně dobře řešené vzduchové chlazení.

Problémy narůstají v případě, že žádáte maximální výkon a taktujete – anebo dokonce současně žádáte běh pod trvalým zatížením. Systém produkuje více tepla než normálně, chlazení se zatěžuje více než normálně a všechno, od zdroje, přes napájecí kaskádu atd atd. se zatěžuje více. Chlazení je kritické pro životnost, každých 10 °C na čipu zkracuje odhadovanou životnost zhruba na polovinu. Stárnutí se projevuje tak, že pozvolna klesá maximální rychlost, na které čipy mohou spolehlivě pracovat, v praxi je toto maximum hodně nad nominálním kmitočtem a degradace se neprojeví – jenom jednoho dne čip prostě selže.

Přetaktování je spojené s nutností více chladit systém proto, aby běžel stabilně – a taky proto, aby teplota komponent byla v přijatelných provozních mezích. Více výkonu žádá lepší chlazení, které musí nejen zvládat vyšší zátěž, ale také musí efektivně teplo odvádět někam dál. Problémy s teplem totiž nekončí tím, že se vám teplotu komponent podaří dostat pod kontrolu – najednou zjistíte, že jste chladicím systémem jenom „přestěhovali teplo o kus vedle“, takže problémy pouze začínají.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
70 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 34.2Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.