Úvaha: Smetou Free to Play hry klasickou konkurenci?
Seznam kapitol
Řada firem vidí pod modelem Free to Play (F2P) budoucnost. V F2P se navíc ukrývá lákavá možnost omezení pirátství a zvýšení zisků ze zemí, kde se dosud za software neplatilo. Také půjde „podojit“ hráče více, než bylo doposud obvyklé. Je tenhle model skutečně tak úžasný a vizionářský, jak je nám pořád všude slibováno?
Kdysi dávno, v temné minulosti, jste si koupili hru a dostali základní balík hraní. Ten jste dohráli – a když se vám to líbilo, přikoupili jste si extra mapy, kampaně a tak dále. Říkalo se tomu „datadisk“, protože obvykle šlo skutečně o data, nikoliv o nový kód. Smyslem datadisku bylo vyplnit čas mezi tím, kdy jste dohráli hru s pořadovým číslem N a okamžikem, kdy se na pultech měla objevit hra s pořadovým číslem N+1.
S tím, jak doba nutná pro vytvoření nové hry stále narůstala, se datadisk změnil v jakýsi mezirelease, určitou malou samostatnou hru, která měla i nové mechanismy. Přesto ale nešlo o samostatný titul, museli jste mít zakoupenou i starší verzi. Protože nešlo o samostatnou hru, byl tenhle balíček o poznání levnější. Takhle to fungovalo hodně let, výrobci začali navíc dovolovat i totální konverze, kdy tlupa nadšenců změnila obsah hry zcela k nepoznání a za tento svůj balíček žádala buď velmi málo a nebo nic. Cíl byl jednoduchý: Co nejvíce podpořit prodej původní hry.
Po vydání hry její prodeje obvykle prudce vystřelí a pak začnou dlouhodobě klesat – a datadisky, totální konverze a další balíčky dovolily prodlužovat prodeje původní hry. V různých megapacích, zlatých edicích a podobných velkobednách obsahujících všechno, co se pro hru objevilo, se podařilo vybrat poslední prašule i z váhavců a příjmově pokrýt období, než se dodělá další hra.
Opačnou myšlenkou byl příchod shareware, kdy jste si zahráli kus hry – a když se vám líbila, zaplatili jste si plnou verzi. Původní koncept, kdy malá demoverze byla zadarmo a sloužila jako lákadlo pro hráče na koupi plné verze, se časem změnil v koncept odemykání, kdy si stáhnete plnou hru, dohrajete ji do určitého bodu a potom se rozhodnete, zda budete pokračovat a zaplatíte – a nebo se na hru vykašlete. Oproti demoverzi tu byla zásadní výhoda v tom, že jste plynule pokračovali v hraní a obvykle nemuseli stahovat žádná další data.