Úvaha: Devět manažerských lekcí Steva Jobse | Kapitola 6
Seznam kapitol
Po smrti Steva Jobse se objevila kopa článků o tom, co znamenal, co udělal, jaký byl. Zajímavější jsou ale články s osobními zkušenostmi těch, kteří s ním pracovali, a o zásadách, které jim vštěpoval. Jeden z nejlepších textů je od Sachina Argawala: Osm manažerských lekcí, které jsem získal, když jsem pracoval pro Steva Jobse.
Jedna z věcí, která je pro Apple typická, je fakt, že si rádi dělají vlastní hřiště a ignorují závodění ve featurách. Zato vymýšlejí věci, které jsou nekonečně praktické, ale konkurence je nějak pominula – například to, že se přehrávání audia zastaví, pokud vytáhnete sluchátka. Zatímco ostatní se navzájem trumfují gigahertzy a gigabyty, Apple technické parametry dost často ignoruje. Ne vždy ale zrovna ku prospěchu věci (kupříkladu nový OSX Lion je bez SSD disku poměrně líný).
Nesoutěžení v oblasti featur je překvapivě důležitý prvek dobrého designu. Balíček nových funkcí nelze jednoduše do produktu přilepit „navrch“, aniž by to rozhodilo jeho původní design, proto je lepší přidat je až do dalšího update, kde si pečlivě rozmyslíte, co a kam implementujete. Přilepování má ten nemilý rys, že „provizorium se stává konečným stavem“, což je vidět jak u Windows, tak u Androidu.
Přidávání featur má další zvláštnost – zkresluje to, co je podstatné a co je módní. Móda je v technologiích stále přítomná, mění se každé dva až tři roky, je ale otázkou, zda je užitečná. Vážně musíte do vašeho telefonu přidávat widgety jenom proto, že je má konkurence?
Funkce by se měly přidávat podle toho, zda se vám hodí do celkového konceptu a zda přináší uživatelům nějaký reálný užitek – ne jenom proto, že „je mají i ostatní“. Srovnávání vlastností v duchu „tohle jsme měli už před dvěma lety“ na diskusích je choromyslné – podstatné je soustředit se na to, co zákazníci skutečně používají a to opravdu vyladit. Proto je lepší nechat se vést svou vizí nebo dělat uživatelské testy, než slepě kopírovat konkurenci. Když to děláte napůl, stejně to nedopadne dobře. Přestože se tak Microsoft pokusil vydat „OS s grafickým rozhraním“ už v roce 1985, za „opravdové řešení“ považuje řada lidí až Windows NT z roku 1993. Vše mezi tím byla jenom snaha dolepovat funkce na něco, kam nepatřily.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
