Problematika zápisu DVD medii | Kapitola 2
V průběhu testu mechaniky Sony DRU-500A která podporuje zápis jak na media DVD-RW /-R, tak i na media DVD+RW/+R jsem zjistil, že pojmy spojené s novým světem vypalování DVD nejsou natolik známé, abych se o ně mohl opřít tak, jak je tomu v případě testů mechanik CD-R. Proto jsem se rozhodl vlastní test nejdříve "pilotovat" článkem pojednávajícím o zvláštnostech spojených s právě se otevírajícím světem zápisu a přepisu DVD medii.
"Zmatení jazyků" u medii DVD
Pokud se v oblasti zápisu medii CD-R a CD-RW dospělo poměrně záhy ke sjednocenému standardu, u DVD je tomu poněkud jinak - v současné době o přízeň bojují tři, víceméně nekompatibilní, systémy zápisu:
- ustupující DVD-RAM,
- DVD-R a DVD-RW
- DVD+R a DVD+RW.
DVD-RAM od členů DVD Forum
Standard DVD-RAM (DVD Random Access Memmory) patří mezi nejstarší standardy zapisovatelných DVD medii. Formát byl navržen firmami Panasonic (která dosud za toto medium urputně bojuje), Hitachi a Toshiba (tedy společnostmi, které dnes patří do DVD Forum) a byl směřován především do oblasti výpočetní techniky. Media DVD-RAM nejsou kompatibilní se stolními přístroji DVD-Video. Výhodou medii DVD-RAM je to, že mohou být přepsaná až 100 000x. Aby bylo možno dosáhnout vysoké odolnosti zápisu vyskytují se občas disky DVD-RAM uložené ve speciálních průhledných prachotěsných kazetách "caddy". Kapacita starších medii medii DVD-RAM byla 2.6GB, současná inovovaná media pojmou 4.7GB.
Obecně lze říci, že formát DVD-RAM je, jako nejstarší a nejpomalejší, dnes již na ústupu. Situaci nezachrání ani to že poslední mechaniky DVD-RAM od Panasonicu a Toshiby umí zapisovat i media DVD-R. Předpokládám, že se zanedlouho bude jednat o zřídkakdy používané a poněkud kuriózní počítačové medium.
DVD-R od členů DVD Fora
Členům DVD Fora bylo nepochybně jasné, že standard DVD-RAM nepokryje veškeré potřeby ukládání dat i to, že je nedostatečný zejména v oblasti spotřební elektroniky, kde je tato skupina silně angažována. V roce 1997 se proto objevil první disk a mechanika DVD-R Pioneer DVR-S101 (která tehdy stála neuvěřitelných 400 000Kč).
První disky DVD-R zapisované laserem o vlnové délce 635nm jsou dnes označované jako "DVD-R for Authoring" a umožňuji vytváření speciálních pre-mastering disků, zatímco ostatní, běžně dostupné disky patří do skupiny DVD-R(G) "DVD-R for General". U komerčních běžně dostupných disků je oblast pro hlavičku kódu CSS (Content Scrambling System) zablokovaná a lze na nich zapisovat data pouze v nezakódované formě. To sice neumožňuje kopie 1:1, na druhou stranu, v době, kdy je kód CSS dávno prolomen, to nijak nebrání v kopírování disků DVD zabezpečených CSS v jejich nezakódované podobě.
Poznámka: Media DVD-R se mnohým přehrávačům jeví jako běžná media DVD-5.
neznačková media DVD-R lze koupit i za 66Kč s DPH
výhody DVD-R:
- vysoká kompatibilita (DVD-R přečte 70% starších a více než 95% nových přístrojů DVD),
- postupně se objevují media s rychlostí zápisu 2x i 4x,
- dosud jsou media DVD-R jednoznačně nejlevnější.
nevýhody:
- media DVD-R jsou méně vhodné pro častější zálohování dat: pokud je na disku více než jedna session, mají některé mechaniky potíže se čtením takto vypálených medii, o stolních přístrojích ani nemluvě. V režimu kompatibility se vyžaduje aby každá session byla nejméně 1GB velká.
DVD-RW
DVD-RW a skupina zabývající se prosazováním tohoto standardu nazvaná RWPPI (RW Products Promotion Initiative, web RWPPI) jsou také "dětmi" DVD Fora. Tento standard přepisovatelných (ReWritable) disků byl vyvinut s myšlenkou na video DVD-RW rekordéry. Hlavním motorem vývoje je i v této oblasti firma Pioneer (není bez zajímavosti, že členem RWPPI je i firma Sony která je také stálým členem konkurenční DVD+RW Alliance).
Formát disků DVD-RW se může lišit v závislosti od toho, kde a jak je míníme používat. Rozlišujeme dva rozdílné formáty: typ Video Recording (VR) a typ Video Format (VF).
- Disky formatováné jako VR nejsou kompatibilní s valnou většinou stolních DVD-Video přehrávačů, avšak umožňují pohodlnější práci při nasazení ve video DVD-RW rekordérech (umožňují tolik zde potřebné indexy, mazání a spojování dat).
- VF je formátem, jež se více blíží klasickému formátu DVD-R Jeho kompatibilita je tedy vyšší, nehodí se však pro nasazení ve spotřební elektronice (nejsou zde možné indexy, změny a mazání dat apod.).
Dnešním maximem pro nepřepisovatelná organická media DVD-R je zápis rychlostí 4x (v době testu nebylo žádné takové medium k dispozici), "nejrychlejší" media DVD-RW lze zapisovat max. rychlostí 2x - ani dostupnost těchto medii není dobrá). Další nevýhodou je relativně vyšší cena medii typu "re-writable".
výhody DVD-RW:
- disky formátované jako VR jsou vhodné pro stolní přístroje, kde poskytují vysokou pružnost a flexibilitu požadovanou od domácího DVD rekordéru,
- disky jsou vhodné pro práci s daty, možný je i tzv. paketový zápis
nevýhody:
- horší kompatibilita se stolními přehrávači (30-40%),
- pomalejší zápis a přepis než je tomu u disků DVD+RW,
- pokud je disk naformátován jako VR, budou mu rozumět jen některé mechaniky DVD a stolní DVD-RW rekordéry, nikoliv již však přístroje DVD-Video.
DVD+R a DVD+RW od členů DVD+RW Alliance
Media a mechaniky DVD+R a DVD+RW jsou nejnovějším standardem v oblasti zapisovatelných / přepisovatelných DVD medii (což vůbec neznamená že jsou jakkoliv lepší od DVD-R /-RW).
Nejvýznačnějšími členy DVD+RW aliance jsou společnosti: Dell Computer, Hewlett-Packard / Compaq, Verbatim, Philips, Ricoh, Sony, Thomson a Yamaha. Těmto společnostem se vůbec nelíbily standardy (a především licenční podmínky) "upečené" v DVD Foru a tak se rozhodly jít vlastní cestou. Výsledkem je, že formáty DVD+R a DVD+RW nejsou standardem v pravém toho slova smyslu - ten by totiž mohlo ustanovit pouze DVD Forum. DVD+RW aliance se rozhodla jít "cestou Microsoftu" a prosadit potřebný standard vlastní váhou. Důkazem toho je i logo - zcela odlišné od běžného tvaru loga DVD.
Více informaci naleznete na:
www.DVDplusRW.org
Disky DVD+R a zejména DVD+RW mají být vhodné pro oba "DVD světy" - tedy jak pro nasazení ve spotřební elektronice (již se objevily první stolní DVD+RW rekordéry, například od Philipsu), tak pro svět osobních počítačů (podpora UDF, Bridge UDF, ISO 9660).
Poznámka: Zajímavé bylo, že se jako první objevily media i mechaniky standardu DVD+RW a na media DVD+R jsme si museli počkat až do poloviny roku 2002 (RW media se obvykle ). To, že první generace mechanik jako Sony DRU110A, HP DVD100i a Ricoh MP1520a neumí ani po inovovaní firmware vypalovat disky DVD+R však nelze hodnotit jinak než jako špatný vtip - naštěstí není počet těchto mechanik nijak vysoký.
DVD+R
Tato media používají organické barvivo a není důvod, aby jejich cena byla v budoucnu jakkoliv vyšší než je tomu u DVD-R (dosud jsou dražší, to lze však přičíst malému rozšíření mechanik schopných zápisu těchto medii). Kompatibilita je na obdobné úrovni jako je tomu u DVD-R.
i když je tento disk označen "For Data" jedná se o disk pro univerzální použití
výhody DVD+R:
- disky DVD+R se vyznačují vysokou kompatibilitou (a to je stolními přehrávači DVD),
- běžná rychlost zápisu je 2.4x (u DVD-R je to 2x),
- cena je nižší než u DVD+RW a blíží se mediím DVD-R.
nevýhody:
- dosud je tento standard méně rozšířen.
DVD+RW
Výhodou medii DVD+RW je obrovská pružnost zápisu - mechaniky používají Loseless Linking - každý z 32kB bloků dat může být kdykoliv přepsán / nahrazen jinými daty - a to i uprostřed existujícího záznamu! Přepisovatelná media tohoto standardu míří taktéž do světa PC stejně jako do přístrojů spotřební elektroniky.
disky DVD+RW pracují na principu změny fáze (phase change) - jejich odrazivost je
výhody DVD+RW:
- disky DVD+RW jsou pro PC svět téměř ideální,
- vysoká rychlost přepisu RW medii 2.4x,
- vhodné pro práci s daty, v případě paketového zápisu se disk chová jako pomalý HD
nevýhody:
- kompatibilita je (jak to u přepisovatelných medii bývá díky jejich nižší odrazivosti) horší než v případě disků DVD+R i DVD-R (odhad se pohybuje kolem 40-50%).
Shrnutí
Jistě vás napadla otázka, ke které skupině je vhodné se potencionálně přiklonit. Obecně vzato, boj není zdaleka rozhodnut - každé medium a každá skupina má své silné i slabé stránky.
U jednou zapisovatelných medii DVD-R a DVD+R jsou na tom obě skupiny, zejména co se týče tolik diskutované kompatibility, v současnosti podobně. Oba typy medii jsem zkoušel na svém domácím stolním DVD přehrávači a neměl jsem žádné problémy. Pokud se disk DVD-R nebo DVD+R připraví dostatečně precizně, jeví se mechanikám téměř jako lisované DVD.
Velká bitva, jak se zdá, už záhy nastane v oblasti medii typu RW. DVD-RW zde čerpá z popularity formátu DVD-R a ze zkušeností v oblasti spotřební elektroniky. Nepředpokládám však, že by skupina kolem DVD-RW (iniciativa RWPPI) prosadila zásadněji svůj formát do světa PC - zde vidím spíše pružnější formát DVD+RW.
Tam kde se dva perou vyhrává třetí, řekli si u Sony a jako první přišli z mechanikou schopnou zápisu i čtení medii obou nátlakových skupin. Mechanika se jmenuje Sony DRU-500A a její recenze bude následovat dále.
