PowKiddy A20: Herní jukebox na cesty
Seznam kapitol
Čínské emulátory se od těch západních liší tím, že si nelámou hlavu ani s emulací platforem, ani s knihovnami her. Takže ke konzolce PowKiddy A20, která umí emulovat i Nintendo 64 nebo Sony PlayStation, dostanete 4000 her. Ano, skutečně ČTYŘI TISÍCE HER!
Z tržnic si jistě pamatujete fake konzole, které nabízely tu padesát, tu sto, tu dvě stě padesát her. Přenosná konzolka PowKiddy je nástupce tohoto trendu, ale v mnohem extrémnějším vydání: Moderní SoC jsou tak silné, že nám dnes umožňují mobilní emulaci nejen tradičních osmibitových a šestnáctibitových konzolí, ale s jistými limity zvládají i Nintendo 64 anebo Sony PlayStation, takže si klasické hry můžete vychutnat i na cestách.
Je to oficiální? Ne. Gigantický, téměř nekonečný katalog dodávaných her jsou typicky asijské verze konzolových a arkádových klasik, které jsou ve všech možných verzích, od anglických, čínských, korejských, japonských a japonských s čínskými titulky až po ruské. Když jsem procházel ten obří katalog, měl jsem pocit, že snad zahrábli buldozerem na skládce jako v Almogordu, nabrali všechno, co tam našli a nasypali to do přenosného zařízení. Je tam všechno, od raných osmdesátek přes slavnou konzolovou éru a hitovky z GameBoye až po moderní indie tituly pro retro hardware.
Majitelé autorských práv často zuří, ale pravda je, že dnes už většina z těch her má hodnotu spíš jen historickou. Problém je často s identifikací, protože jedna věc je, co je to za hru a druhá věc je to, pod jakým jménem se ukrývá v menu. To trochu komplikuje identifikaci původní hry a snižuje to historickou hodnotu konzole – ale k čertu s tím, tohle je Lockheed Galaxy narvaný hrami, tohle je jako otevřít dvacet let zamčenou garáž a najít tam tu nejluxusnější retro sbírku.
Ve finále jde totiž o to udržet nějak tuhle neuvěřitelnou horu lidské práce naživu, což bude z historického hlediska mnohem těžší, než to bylo u soch či obrazů, které dokážou stát na místě beze změny stovky let, aniž by ztratily smysl pro další a další generace, které po nás přijdou. Už jen z prohlížení totiž pochopíte, o jak obří hoře práce se tu bavíme.
U nás známe západní tvůrce, ale většinou jen ty velké, ty slavné. Pak jsou tu gigantické týmy, které tvořily a tvoří obří projekty – a v jejich stínu jsou menší tvůrci, kteří riskují svoji vlastní existenci – a geniální solitéři, kteří se drží stranou a vlastně toho o nich moc nevíme. Pak se můžeme dívat na tyhle retro kompilace jako na uznání jejich práce, i když jde často o obří pirátské kolekce, proto pamatujte: Podporujte svoje tvůrce.
Je ale fakticky nemožné obstarat si legálně tak gigantickou sbírku. Násobení je prostá věc, při velmi konzervativním odhadu ceny 20 dolarů za cartridge se tu bavíme o ceně 80000 dolarů za kolekci, což je při inflační korekci něco jako čtvrt milionu dolarů. Těch her je tolik, že kdybyste každou zkoušeli jenom pět minut, tak projít celou kolekci by vám trvalo 14 dní, pokud byste nespali. Je gigantická.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
