Nejlevnější tablety v testu I. – vyplatí se za dva tři tisíce? | Kapitola 9
Seznam kapitol
Tablety výrobců jako je Apple nebo Samsung jsou propracované, vyladěné a krásně designované. Jenže stojí hromadu peněz. Na trhu jsou ale modely menších značek, které se snaží zákazníka nalákat nízkou cenou. My jsme vybrali pět nejlevnějších a postavili je proti sobě. Vyplatí se šetřit? A který nabídne hodně muziky za málo peněz?
Takový je exteriér, pojďme nahlédnout také pod plastový kryt. Ten ukrývá základní desku osazenou 600MHz procesorem Rockchip RK2818 ARM11, tedy jedná se totožný model, který byl použit u tabletu ZED M7U. Opět si troufám tvrdit, že pro tyto účely tento procesor dostačuje.
Sekunduje mu 256MB DDR2 pamětí a také úložiště je oněch tradičních základních 4000 MB. Bohužel ale velmi nepříjemné je zjištění, že jeho kapacita je tady už plně využita, takže se bez přídavné microSD karty neobjedeme. Systém má sice vyhrazen nějaký volný prostor, ale nepodařilo se mi zjistit, kolik to je. Trochu svazující je také omezená podpora paměťových karet, kdy největší použitelná je velikosti 16GB. Ostatní tablety nabízejí možnost osazení až 32GB karty.
Displej má velikost 7“, tedy 18cm a nabídne rozlišení 800 x 480 pixelů. Jeho jemnost je ale průměrná, slušně lze hodnotit podání barev, i když se pořád jedná o základní typ (pravděpodobně TN) displeje, který nemůže konkurovat dražším tabletům. Co mě však velmi potěšilo, je citlivost dotykového ovládání. To funguje velmi dobře i přes ochrannou folii, která je na displej od výrobce nalepena. Pokud jí sundáme, tak je to ještě lepší.
Zatím se tedy jedná o nejlepší displej, co se ovládání týká. Pozorovací úhly jsou ale naopak velmi špatné. Je třeba se dívat ideálně naprosto přímo, jakmile tablet naklopíte, displej velice rychle ztrácí kontrast.
Na předchozí straně jsem ale zmiňoval dva USB konektory. Ty považuji za opravdu velmi praktickou věc, hlavně ten standardní. Co je ale druhá praktická a související věc, že lze tablet přes USB i nabíjet. Z počítače to trvá samozřejmě neuvěřitelně dlouho, ale pokud není jiný zdroj napájení, je to alternativa. Pokud použijete specializovaný adaptér s větším nabíjecím proudem (nabíječka pro iPad třeba dává solidní 1 A při 5 V), měla by se nabíjecí doba slušně zkrátit. Každopádně ostatní tablety toto neumožňují, takže Yarvik má nějaký ten bodík navíc.
Co se týká reproduktorů a mikrofonu, tak je považuji v podstatě za průměrné. Reproduktory jsou umístěny v zadním krytu a zvýrazněny stříbrnou mřížkou. Jsou ale poměrně málo hlasité, a pokud je při držení překryjeme rukou, je to logicky ještě horší. Na poslech hudby to není, ale jinak svojí práci odvedou. Mikrofon je umístěn na boční hraně, jak jsme si řekli. Snímá dobře a dobře také dokáže odfiltrovat hluk okolí. Hlasová komunikace je tedy s tímto tabletem bez problémů možná a díky umístění mikrofonu ani tolik nehrozí jeho překrytí při držení.
O bezdrátovou komunikaci se však opět stará pouze WiFi. Jak jsem zjistil, tak žádný z tabletů od tohoto výrobce nenabízí jakoukoliv další bezdrátovou technologii, zatím se tedy nedočkáme ani Bluetooth, ale ani 3G sítí. To je možná trochu škoda, ale v rámci dnešního srovnání to není zase takový handicap.
Jinou speciální funkcionalitu tento tablet nenabízí, zajímat vás ale určitě bude integrovaná baterie. Opět jde o typ Li-Pol a nabídne kapacitu 3000mAh. Což papírově není ani nejméně, ale ani nejvíce. Když vezmu v potaz přímo katastrofickou výdrž předchozího testovaného kusu, tak jsem byl zde trochu skeptický. Opak je ale pravdou. Yarvik 7 i s takto malou baterií vydrží na jedno nabití fungovat 4:32 v běžném provozu a pokud jej používáte jen na poslech hudby a displej je vypnutý, tak jsem se dostal až na příjemných 11:27. Takže velmi příjemné hodnoty, díky kterým se Yarvik dostává do čela souboje ve výdrži.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
