Historie Amigy: Zrození Commodore Amiga 1000 | Kapitola 3

Posledním z velkých projektů byl nekončící sen inženýrů Commodore – vyvinout vlastní unixovou stanici. Ta měla kódové jméno C900 a dle představ tvůrců měla znamenat levnou náhradu v ceně cca 2500 dolarů místo strojů za desítky tisíc. Jenže, jako vše v Commodore, i zde bylo nutné se podřídit kompromisům. Už použitý procesor znamenal hodně velký úkrok stranou – Zilog Z8000 měl sice navázat na svého slavného předchůdce Z80, ale tato šestnáctibitová varianta měla koncepci podobně zastaralou jako konkurenční 8086. Největším problémem v tomto ohledu bylo nepraktické adresování paměti typu segmet:offset, což pro stroj, kde mělo být paměti hodně, představovalo problém. Kromě toho byl Z8000 málo výkonný, na stejné frekvenci nabízel zhruba poloviční výkon co mnohem modernější MC68000. Jenže Jack Tramiel svého času dohodl velmi výhodné licenční podmínky pro výrobu licencované kopie, takže jej inženýři prostě museli použít.

Pro C900 byla zakoupena velice drahá licence na Unix V, byla vyvinutá grafická karta s jemnou grafikou 1024×800, vyvinut i speciální monitor, stroj nabízel dokonce i blitter, a to výkonnější než Amiga. Práce tedy byly relativně daleko, ovšem celý plán měl jeden velký háček. Jak bylo v Commodore typické, projekt nikdo nekonzultoval s marketingem, nikdo neověřil, zda má u potenciálních zákazníků šanci na úspěch, zda je naděje, aby se tato nová počítačová platforma na trhu ujala. Je třeba si uvědomit, že zde by klienty nebyli běžní zákazníci, protože unixové pracovní stanice si primárně pořizovaly výzkumné ústavy či školy a univerzity, připadně hi-tech firmy. Zde je namístě opatrná skepse.

Commodore si samozřejmě udělal v počítačovém průmyslu jméno, ovšem jako výrobce laciných domácích počítačů. Není příliš pravděpodobné, že by seriózní instituce byly ochotné pořizovat počítačové vybavení u firmy, která nemohla zajistit kvalitní podporu, software, servis a především – neměla tu správnou značku. V Americe se na tohle hodně hledělo, tehdy stejně jako dnes. V Evropě by s ohledem na předpokládanou láci C900 asi uvažovali jinak, ovšem – jak si ještě vysvětlíme – drahé počítače nikdy nebyly tím, co by Commodore živilo. Hlavní příjem měla firma vždy z těch nejlacinějších.

Z těchto důvodů se zdá, že rozhodnutí Thomase Rattigana ukončit tento projekt bylo správné. Rattigan firmě naordinoval výraznou zeštíhlovací kůru, propouštělo se, prodávaly se nepotřebné divize, takže se Commodore zbavil i výroby displejů LCD, což možná nebylo zrovna strategické, ale stalo se. Šetření dopadlo i na Amigu, protože nebyly peníze na výstavy, takže od poloviny 1985 se Commodore žádného IT veletrhu neúčastnil.