Historie Amigy: …a zjevil se zlý drak Jack Tramiel | Kapitola 2
Seznam kapitol
Vyprávěli jsme si o začátku historie legendární platformy Amiga. V příběhu, který trošku připomíná pohádku, jsme dospěli až do chvíle, kdy se objevil Velký Nepřítel. Něco takového zná každá pohádka, žádný dobrý příběh se bez zloducha neobejde. No a příběh Amigy, ten rozhodně patří k dobrým příběhům. Proto má i fakt skvělého zloducha.
Jakkoliv se firma Commodore tvářila počátkem 80 let sebevědomě, ve skutečnosti se jednalo o výrobce, který periodicky podléhal finanční krizi a jen těžko se vyhýbal krachu. Koncem šedesátých let firmu zachránil kanadský miliardář Irving Gould, kterému musel Tramiel přepustit místo předsedy správní rady. Už nebyl ve své vlastní firmě výhradním pánem. I když mu Gould do managementu moc nemluvil, v roce 1983 se situace přeci jen změnila. Tramiel udělal ve snaze učinit C64 ještě úspěšnějším několik chyb. Nejprve ze dne na den ohlásil snížení ceny o sto dolarů, což naštvalo všechny prodejce, kteří před tímto snížením nakoupili skladové zásoby a nyní požadovali po firmě kompenzaci. Commodore ji kvůli zachování obchodních vztahů musel poskytnou, tím ale výrazně zredukoval svůj zisk.
Dále Tramiel vymyslel reklamní kampaň, kdy Commodore poskytoval na C64 slevu sto dolarů, pokud zákazník přinesl jakýkoliv starší mikropočítač. To vedlo k zavalení firmy zastaralými stroji, dokonce někteří přinášeli zbrusu nové Timex Sinclairy 1000 (kopie ZX81), které se daly zakoupit za výrazně méně, než byla zmíněná sleva. Je fakt, že zrovna ty Sinclairy se použít daly, neboť se ve firmě rozšířila móda používat je jako zarážky na dveře.
Kromě toho z jedné takovéto zarážky vyoperovali vývojáři procesor Z80 pro chystaný prototyp Commodore C128. Každý ale tuší, že i toto rozhodnutí bylo finančně dost bolestné a znamenalo značné snížení ziskovosti za jinak skvělý rok 1983.
A tak když Tramiel přišel s myšlenkou, že své tři syny povýší na manažery klíčových oddělení prodeje, marketingu a vývoje, Irving Gould řekl ne. Tvrdil, že toto není žádná rodinná firma, ačkoliv hlavní důvod spočíval v jeho obavě, že s takto loajálním managementem ztratí nad firmou jakoukoliv kontrolu. Je ovšem třeba říci, že jeho nesouhlas měl i jisté racionální jádro – Sam, Leonard a Gary nebyli sice žádní hlupáci, vystudovali prestižní univerzity, ale geny pro špičkový management po Tramielovi nezdědili.
Těžko říci, co si Tramiel a Gould všechno řekli, co vše za zavřenými dveřmi padlo za urážky či osočení, každopádně k naprostému šoku celého mikropočítačového světa ohlásil 14. ledna 1984 Jack Tramiel svou rezignaci na CEO Commodore, prodal svůj podíl ve firmě a odešel. Kam? To jako by Irvinga Goulda nezajímalo, přičemž každému muselo být jasné, že Tramiel rozhodně nezůstane mimo branži. Jenže Gould to neřešil, takže ponechal ve firmě všechny tři syny, kteří sice nebyli na manažerských postech, ale představovali pro Tramiela skvělé spojení na klíčové osobnosti, které chtěl mít po svém boku na další štaci.
Ani na okamžik totiž nerezignoval. Založil firmu Tramel Technology (tím pojmenováním vyřešil neschopnost Američanů vyslovit správně jeho jméno) a přemýšlel, jaký počítačový produkt vrhne na trh. Chtěl se jednoduše pomstít a postupně Commodore vytuneloval o mnoho schopných pracovníků. Zakrátko za ním z Commodore odešli nejen mnozí manažeři, ale i inženýři, například Ira Levinsky, což byl designér, tvůrce ikonického vzhledu budoucího Atari ST, nebo Shiraz Shivji, který byl členem vývojového týmu C64, později v Commodore pracoval na Unixové Workstation C900. Na novém místě byl pro Tramiela neocenitelný, protože se stal šéfem týmu vyvíjejícího budoucí Atari ST.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
