Bez nostalgie, bez médií a stále online, nebo nic: Přichází konec éry retro?
Seznam kapitol
Dnes se nacházíme uprostřed retrovlny. Staré platformy, hry a celková estetika sedmdesátých až devadesátých let láká i fanoušky, kteří ji sami nezažili. Postupně se ale blíží zeď tvořená digitální distribucí: Má ji retro šanci přežít?
Nedávno jsem narazil na výborný dokument Not for Resale (2019), který pojednává o herních retroobchodech, retrofanoušcích, retropubliku, herních vývojářích a obecně všech, kteří milují tuhle potrhlou a zábavnou gamesnickou komunitu. Je výtečný, nic nekomentuje, jenom nechává mluvit lidi, vyslovovat jejich názory – a ty překvapivě zajímavě diskutují obě strany toho, co přišlo po roce 2000, totiž nastupující digitální distribuce a jejího dopadu jak na budoucnost, tak i na budoucí minulost počítačových her.
Na dokumentu je zajímavá právě jeho vyváženost: Je snadné považovat digitální distribuci jak za dar, tak zároveň i za prokletí, ale ono to něco přináší a něco to bere.
Fyzické kopie her lze vlastnit, a tedy i prodávat. Fyzické kopie her – cartridge, kazety, diskety i optická média jsou ze zákona považovány za věci a stejně, jako je můžete kupovat, můžete je také prodávat. Vydavatelé se dlouho bránili této praxi a zaváděli aktivační mechanismy, které, technicky vzato, nejsou součástí fyzické kopie a mohou je regulovat odlišně.
V nejrozšířenější formě tak bylo běžné, že jste dostali médium s aktivačním kódem, kdy z hlediska práva jste médium prodávat mohli, ale použití aktivačního kódu mohl vydavatel limitovat – například na určitý počet aktivací celkem. Byla to pitomost, otravná pitomost, ale oni to prostě chtěli. Mechanismy aktivace hry vám mohou pěkně zavařit, i když držíte hru fyzicky.
Zachovalé a raritní kopie mohou mít investiční kvality. Sbírání zvláště herních catridgí je velmi náročná disciplína, protože existují catridge vzácné, prototypové, ty, které byly vytvořeny pro účely soutěží. A ty se prodávají za docela šílené ceny – co říkám, za docela šílené ceny se dnes prodávají i poměrně normální hry s významným dopadem na historii: Nerozbalený Vietcong se prodal za 40100 korun a nerozbalená Mafia za 60900 korun!
Samozřejmě, dnes asi každý z týmu, kdo dostal několik kusů a obvykle je rozdal, může litovat. Ale tohle je věc sběratelská a takové věci poněkud popírají logiku, protože se cena liší podle toho, jak moc to dražitelé chtějí. Někdy je cena ustřelená proto, že se o danou věc přetahují dva bohatší zájemci – a výsledná částka tak reflektuje skutečnou hodnotu hry jenom velmi nepřesně.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
