Casemoddding: Plexisklo - průhledný zázrak? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Další článek ze série o casemoddingu se zaměřuje na materiál, který zná skoro každý. Jedná se o polymetylmetakrylát, tedy lidově řečeno plexisklo, nebo také akrylátové sklo. V casemoddingu ho můžeme použít na spousty různých úprav a není výjimkou i kompletní case vyrobená právě z plexi, kterou je možné i normálně koupit. Nejdříve ale nějaké základní informace…
Jako druhou techniku opracování plexiskla tu máme broušení. To přímo navazuje na řezání, jelikož mnohdy (především v případě složitějších tvarů) není hrana dostatečně kvalitně opracovaná a musíme jí dobrousit nebo chceme leštit (o tom později). Existuje mnoho nástrojů, které nám s broušením pomohou. Většinou potřebujeme upravovat hlavně hranu po řezu, a proto se na toto téma zaměříme více, co se týká broušení plochy o tom později ve zkratce.
Nejlepším příkladem bude opět náš otvor pro ventilátor v plexi. Po řezání vrtákem je tvar sice poměrně přesný, ale hrana nevypadá úplně rovně. Bez pochyby to bude chtít ještě trošku upravit. A k tomu máme několik možností:
Ruční broušení
Buď za pomoci brusných papírů (šmirglů), a nebo pilníků. Oboje je možné použít v případě, že se nejedná o nijak velké množství materiálu, spíše pokud chceme zarovnávat. V našem případě je použití těchto pomůcek naprosto na místě, jedinou nevýhodou může být časová a dá se říci, že i fyzická náročnost. Přeci jen, přesné dobroušení bude nějakou chvilku trvat a stejný pohyb rukou pořád dokola taky není nijak příjemný, ale kdo má trpělivost, tak se k výsledku dopracuje. V případě brusných papírů samozřejmě začínáme s větší hrubostí a je potřeba být opatrný, aby nedošlo k porušení plochy. To samé platí u pilníků, kde je hlavně potřeba zvolit dobrý tvar. Pro detaily pak doporučuji malé jemné pilníčky.
Pro broušení hran pomocí brusných papírů bych také doporučil takový malý zlepšovák. Většina z Vás ho možná bude brát jako automatickou věc, ale setkal jsem se i s lidmi, kteří o tom nikdy neslyšeli. Je to naprosto jednoduché. Pokud brousíme rovný řez, tak si brusný papír nalepíme na kousek dřeva – samozřejmě zhoblovaného a zabroušeného do přesné roviny. S tím, že by se měl i dobře držet, aby pak broušení nebylo křečovité a fyzicky náročnější než jen samotným šmirglem. Osobně k upevnění používám většinou slabou oboustrannou lepicí pásku, která brusný papír spolehlivě udrží (dokonce i v případě vodního broušení).
Kus dřeva s perfektně zarovnanou a hladkou stranou, následně nalepený brusný papír.
Pokud pak brousíme např. zmiňované otvory pro ventilátory, můžeme dřevo různě vytvarovat, popř. použít kulatinu. To už záleží přímo na Vás a je třeba vyzkoušet více způsobů. Tento přípravek má hlavně za výsledek, že hrana je rovná a v přesném úhlu oproti obyčejnému držení brusného papíru v ruce. Někdy je však naopak žádoucí zaoblení hrany, zde je pak samozřejmě jednodušší držení šmirglu v ruce. Obdobné přípravky se pak mohou využívat i v případě leštění.
Strojní broušení
Ale kdo má doma nějakého toho elektrického pomocníka, určitě raději využije jeho služeb. Je jasné, že v případě takovýchto zařízení je broušení často jednodušší, rychlejší a většinou i přesnější. Existuje mnoho nástrojů, které pro strojní broušení plexiskla můžeme využívat. Uvedu zde ale příklady těch, které bude mít mnoho z Vás doma, popř. není tak finančně náročné si takového pomocníka pořídit.
Úvodem bych měl ale samozřejmě zmínit i profesionální stroje, jako např. CNC frézy nebo laserové gravírovačky. Tam je jasné, že se jedná již o naprosto přesné zpracování podle vektorové předlohy. A pokud někdo vyžaduje tak přesné zpracování, tak není problém využít služeb některých firem, které nabízejí profesionální zpracování. Pro ukázku je zde např. logo gravírované za pomoci laseru do 3mm plexi. Nebo krytka bloku pro vodní chlazení z plexiskla frézovaná na CNC (Galaxi).
Teď již ale k dostupnějším metodám. Hned prvním zástupcem nemůže být nikdo jiný, než již v minulém díle představená – přímá bruska. K ní je v rámci příslušenství nabízeno několik nástavců, které speciálně při broušení hodně ulehčují práci. Nástavce vidíte na dalším obrázku. Já osobně nejčastěji používám brusný pás – prodává se samozřejmě v několika provedeních dle hrubosti, průměru, apod. Vždy záleží přímo na použití. Pokud nám jde o odbroušení většího množství materiálu, tak využijeme hrubší provedení, pokud chceme pouze doladit tvar, např. otvor pro ventilátor, doporučuji spíše jemnější – zaleštění pak není tak náročné.
Brusné nástavce přímé brusky: brusný pás, lamelový nástavec a brusné tělísko
Druhým zástupcem je pak lamelový nástavec, který má podobné vlastnosti, dobře se s ním i frézuje, ale dovolí nám i malinké vůle v případě vyššího tlaku na broušenou plochu, takže se materiál tolik netaví. A ještě bych zmínil brusná tělíska, která nejsou primárně určená přímo na plexisklo, respektive plasty, ale spíše na jiné materiály, ale osobně je s oblibou využívám. Především v případě, kdy potřebuje nějaký specifičtější tvar broušené hrany a tyto nástavce to dovolují, protože se dělají v mnoha tvarových provedeních. Ať už se jedná o kuličky, válečky, atd. Rozhodně ale největším pomocníkem jsou nástavce využívajících brusného papíru, tedy zmiňované lamelové nástavce a brusné pásy (kroužky).
Druhým zástupcem je pak pásová bruska (stolní provedení), tu využívám především pro broušení rovných řezu (není problém po lehčích úpravách i pro leštění), ale také pro zaoblení hran, apod. Nejlevnější pásovky se dají pořídit kolem 1800-2000,-Kč, což není zase úplně neúnosná investice. Tyto základní provedení v sobě kombinují jak pásovou, tak kotoučovou brusku, což je perfektní řešení. Na kotouči je možné nastavit i náklon pomocné plochy, takže můžeme přesně zabrousit hranu podle požadovaného úhlu, apod. Osobně v poslední době tuto brusku využívám velice často především pro perfektní přesnost u rovných brusných ploch.
A pak to jsou už různé nástavce na vrtačku nebo flexu, kterých je v dnešní době nepřeberné množství. Speciální vibrační a delta brusky, které jsou většinou ale použitelné spíše pro specifické úkony, na místo univerzálnějšího použití. Proto je zde nebudu nijak podrobně popisovat.
A nakonec jsem slíbil ještě zmínku o broušení ploch. Zde je to poměrně složité, protože v domácích podmínkách jen těžko dokážeme zabrousit, respektive vyleštit, tak jemně, aby to nebylo od originální leštěné plochy poznat. Často je ale třeba plochu zmatnit, ať už z důvodu lakování, při gravírování ploch, apod. Logicky tedy vyplývá, že pokud požadujeme něco takového, nejlepším řešením je použití brusného papíru vhodné hrubosti. Je možné plochu brousit i pod vodou hodně jemnými šmirgly (P2500), čímž docílíme poměrně hladké plochy, ale leštěné to není. S tímto úkolem nám pak mohou pomoci i vibrační brusky, které jsou na plochu ideální. Já osobně takto brousím plochy většinou pro lakování, tedy před nanesením základu na plasty a plniče.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
