Tak jsem si chtěl koupit fakt výkonné PC... | Kapitola 4
Seznam kapitol
Kde kdo si láme hlavu nad tím, proč se trh s počítači propadá. Měl bych pár nápadů, protože jsem nedávno musel upgradovat. Není to moc často, netrpím syndromem trvalého mírného vylepšování, ale občas se rozhodnu začít dělat něco, co se starým PC nešlo, jako je třeba práce s videem. A pak se nestačím divit, jak to leze do peněz...
Dnes se objevuje více a více pozoruhodných youtubovských videorecenzí, kde lidé berou staré komponenty (vyloženě zastaralé, jako poslední dvoujádro od Intelu anebo poslední tříjádro od AMD) a testují ho na nových hrách. Po tolika letech od ukončení oficiálního prodeje by mělo teoreticky jít o komponenty zcela diskvalifikované – ale hry na tom jedou a tahle videa jsou celkem populární.
Řada lidí přemýšlí, že se jim upgrade z jejich staršího čtyřjádra na novější čtyřjádro nevyplatí, protože grafiku jim akceleruje grafická karta, virtualizaci nepotřebují a podpora AES jim jejich práci s internetem až tak revolučně neurychlí. Ano, zlepšuje se to tady o fous a jinde o tři fousy, ale celkově to asi není důvod k tomu, abychom odvrhli motherboard, vyměnili paměti a udělali další věci.
Takže když upgrade, tak pořádný. Půjdeme do osmijádra anebo desetijádra, grafiky poslední generace a i tu paměť a disk pořádně naboostujeme. Ne? Nebudeme troškařit, ať je ten vichr za systémem trochu cítit!
A pak přijde okamžik pravdy. Chcete Intel, který má dobré výsledky v benchmarcích – a chcete víc, než čtyři jádra? Není problém, dámy a pánové! Se čtyřjádrem se vejdete do deseti tisíc korun za procesor, u šestijádra budete potřebovat něco mezi dvanácti a šestnácti tisíci, u osmijádra se snad dostaneme do třiceti tisíc a s desetijádrem se snad do padesátky vejdem.
Padesát tisíc!
Za procesor!
Za procesor, který výkonově odpovídá dvěma a půl čtyřjádrům, se kterými se vejdeme do deseti tisíc každý, takže odhad ceny za desetijádro říká, že bychom neměli překročit 25 000–30 000!
A k tomu cena za další komponenty. Kašlete na harddisky, dnes frčí SSD. A pořádné SSD, to je samozřejmě M.2, které není omezené limity SATA rozhraní. Slušný 512 GB SSD disk standardu M.2 je kolem pěti litrů... to ale nestačí, takže to chce sekundární točivý disk na data a na gamesky, ty se nám bohužel od záplav v roce 2011 nedostaly nijak výrazněji pod 1 TB za 1000 korun, stále to visí na podobné úrovni. U magnetického média určeného pro dlouhodobé uložení dat bych čekal lepší výsledek, ale co už.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
